Když bylo Chartě 77 šest dnů, poprvé o jejím vzniku informovaly přední západní deníky. O rovných 40 let později se v pražské Lucerně sešli její signatáři, aby si připomněli někdejší události, ale věnovali se i současnému dění. Současnou vládu kritizovala část chartistů za odklon od tematiky lidských práv.
Chartu 77 si připomněli její signatáři. Je aktuální i pro dnešní mladé, věří
Konference o Chartě 77 nazvaná Charta vlastníma očima měla čtyři části. Zazněly přispěvky věnované zdrojům Charty 77, samizdatu, vztahům chartistů se zahraničím a na závěr proběhl panel nazvaný Charta a dějiny. „Volba byla trochu omezená tím, kdo je ještě naživu a k nějaké věci se může ještě vyjádřit,“ poznamenala moderátorka konference, publicistka a překladatelka Petruška Šustrová.
Sama Petruška Šustrová zdůraznila, že považuje odkaz Charty 77 stále za aktuální a neměnný. „Člověk má říkat to, co si myslí, má se spojovat s podobně smýšlejícími lidmi, ale má také ctít to, co si myslí ostatní,“ shrnula. Právě nedostatek citu pro to, co si myslí jiní, neochotu hledat shodu považuje za slabost současné politiky. „Ale chartisté byli ve výhodě, že nebojovali o volené funkce,“ dodala.
Jak podotkl expremiér Petr Pithart, právě z okruhu signatářů Charty 77 vzešlo mnoho klíčových porevolučních osobností. „Já jsem si tady psal seznam chartistů, kteří se objevili a uspěli v nějakých politických a státnických funkcích. Ten seznam je hrozně dlouhý. Je to proto, že ti lidé měli čistý štít. A jestli chce někdo něčeho v politice dosáhnout, tak ještě důležitější než jeho postoje a mediální schopnosti je to, že má čistý štít,“ míní.
V projevech ale nezazněly pouze vzpomínky. Například politolog a bývalý senátor Daniel Kroupa se zabýval i současnou politickou situací a konfrontoval ji s chartou. Připomněl, že Charta 77 a disent se opíraly o výraznou podporu ze svobodného zahraničí, které se zajímalo o dění v normalizačním Československu.
Od podobné podpory lidských práv však podle Kroupy současná česká vláda upouští na rozdíl od předchozích kabinetů. Obhajobu lidských práv přitom považuje za dědictví, které na český stát po roce 1989 přešlo a dosavadní porevoluční kabinety o ně pečovaly. „Teprve u poslední vlády jsme svědky toho, že stát z důvodu obchodních zájmů se tohoto dědictví zřekl,“ uvedl. Daniel Kroupa je přesvědčen, že by společnost měla tlačit na to, aby se Česko do role aktivního účastníka boje o lidská práva vrátilo.
Současné politiky kritizoval i filozof, vysokoškolský pedagog, exministr školství a někdejší prezidentský kandidát Jan Sokol. Jejich chování konfrontoval s ideami Charty 77. „Dneska vidím největší problém ve veřejném lhaní v politice, které se nedá spolknout, nějak bagatelizovat. Veřejný život se musí podrobit určitým zásadám, například tomu, že se nebude cynicky lhát. Na tom je potřeba dnes trvat stejně jako tenkrát,“ uvedl.
Další chartisté jsou přesvědčeni, že i díky neutěšené politické současnosti je Charta 77 i dnes živá. Bývalý ministr vnitra Jan Ruml je přesvědčen, že svým morálním poselstvím dokáže inspirovat i dnešní mladé lidi. „Když mladí lidé vycítí, že ztrácí svobodu a demokracii v této zemi, tak – jinak než Charta 77, ale inspirováni chartou a jejím morálním poselstvím – vyjdou ze současné situace a přijdou s nějakým typem odporu,“ řekl.
Konference skončila ve čtyři hodiny odpoledne. Navázala na ni vzpomínková akce v Mramorovém sále Lucerny. Organizátoři setkání ocenili, kolik lidí dorazilo a jak přátelskou atmosféru vytvořili.
„Já jsem vždy záviděl Polákům, jak jsou silní, ale kdyby se Poláci nebo Maďaři dnes takhle sešli, tak se porvou. Já myslím, že mi Češi to zvládneme kamarádsky a přátelsky,“ podotkl exministr Alexandr Vondra, který během večera vystoupil s projevem. Že přišlo 300 chartistů a doprovodilo je asi 150 dalších lidí, ocenila také psycholožka a bývalá poslankyně Dana Němcová. „Jsme tu, abychom si hodně mezi sebou povídali, abychom se zase viděli a krásně si to užili,“ řekla signatářka Charty, která byla její poslední mluvčí.
Během večera zazněly také písničky Vladimíra Veita či Jaroslava Hutky a v podání herce Matěje Hádka i básně Ivana Martina Jirouse. Pouze zprostředkovaně potom vystoupila Marta Kubišová. Omluvila se kvůli nemoci, ale zaslala poselství, které přečetl moderátor večera Jakub Železný: „Jsem moc ráda, že se splnila myšlenka, kterou jsem vždy uváděla. Že se chartisté mohou jevit jako snílci, ale stejně jednou budou v čítankách a učebnicích, což se také stalo.“
Prohlášení Charty 77 („Dne 13. 10. 1976 byl ve sbírce zákonů ČSSR (č. I20) zveřejněn ,Mezinárodni pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech'…“) vzniklo v reakci na uvěznění dvou členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe a dvou dalších umělců. Je datováno k Novému roku 1977, její iniciátoři se scházeli od 10. prosince předcházejícího roku a již mezi Vánocemi a Novým rokem své podpisy pod text Charty 77 připojilo 242 signatářů. Do ledna 1990 se k ní přihlásilo přes 1800 lidí. Jako své první mluvčí stanovila charta filozofa Jana Patočku, dramatika Václava Havla a politika reformního křídla KSČ Jiřího Hájka.