Památník židovského ghetta v Terezíně veřejnosti otevřel podzemní chodby, ve kterých nacisté skladovali popel zemřelých. Připomíná si tak 75 let od prvních transportů Židů z protektorátu Čechy a Morava, které začaly v půlce října 1941. Nacisté postupně změnili poklidné město na vězení a ghetto. Odsud pak vězně posílali na smrt do vyhlazovacích táborů.
Dohromady zahynulo v Terezíně pětadvacet tisíc lidí, přestože nacisté tam k zabíjení lidí nepoužívali plynové komory. Lidé umírali na nemoci, týrání a ze zoufalství páchali často sebevraždy. Vězni, kteří přežívali natlačeni v nejrůznějších prostorách ghetta, spali často ve stoje, protože padesát nebo i sedmdesát lidí si v jedné místnosti nemohlo sednout, natož aby měli místo si lehnout.
Pamětníci, kteří Terezín přežili ještě v raném věku, nesou přezdívku terezínské děti. Do ghetta se dostali jako malí. „Panoval tam velký hlad, velká zima, v létě vedro, nedostatek místa, epidemie,“ popisuje Anna Hyndráková, která byla jedním z terezínských dětí.
Přesto vzpomíná na Terezín s dojetím. Rodiny tam sice žily odděleně, ale jejich členové se mohli vídat. Pořád měli naději. „Pro mne je to místo, kde jsem naposled měla rodiče a kamarády,“ říká Anna Hyndráková a další s tehdejších dětí v ghettu mluví podobně. „Hlavně, že jsem měla maminku a tatínka,“ vzpomíná Bohumila Havránková.
Utrpení v ghettu a nacistická propaganda
Před světem ale nacisté ghetto vykreslovali jako klidné místo, kde měli Židé svou samosprávu a jsou spokojení. V roce 1944 měl premiéru propagandistický film s titulem „Vůdce daroval Židům město“.
Na webu Československé filmové databáze se o filmu píše: „Po inspekci Červeného kříže v terezínském ghettu bylo rozhodnuto, že postavených kulis se využije pro vznik propagandistického filmu. Měl představit Terezín jako místo, kde Židé spokojeně pracují pro Říši a mají dostatek jídla i zábavy. Samozřejmě šlo o nechutnou fikci. Režisér filmu Kurt Gerron i většina účinkujících byli krátce po natáčení odvezeni do Osvětimi a zavražděni v plynových komorách.“
Nakonec nacisté nasypali popel do řeky
Vedoucí historického oddělení Památníku Terezín Vojtěch Blodig v aktuální reportáži ČT popsal kolumbárium, které teď památník otevřel veřejnosti. „Všude tam byly od podlahy ke stropu vybudovány regály, do kterých byly ukládány urny s popelem Židů, kteří v ghettu zahynuli,“ vylíčil historickou podobu místa Vojtěch Blodig.
To se však změnilo s transporty do Osvětimi. Poslední, kteří zůstali, museli ještě před odjezdem kolumbárium s urnami vyklidit.
„Představte si ten živý řetěz, jak podává urnu za urnou. A teď to dítě nebo ta žena se podívá a čte na urně třeba jméno své babičky,“ uvedl Vojtěch Blodig. Nacisté nakonec obsah uren nasypali do řeky Ohře. Podle pamětníků byly ještě po válce z břehu vidět hromady popela pod hladinou.
