Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, zvolal Václav Havel v prosinci 1989 a dav na Václavském náměstí mu nadšeně tleskal. Postupem času ale Češi přestali brát heslo vážně – někteří se mu vysmívali, jiní ho dokonce používají jako nadávku. Tématu se věnoval pořad Historie.cs u příležitosti nedožitých osmdesátin prezidenta a dramatika Václava Havla.
Pravda a láska už netáhne. Proč se z Havlova hesla stala nadávka?
53 minut
Historie.cs o Václavu Havlovi
Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!
„Pravda a láska jsou dvě nejposvátnější slova v každém jazyce – řekl bych, že to třetí je svoboda. A lidé, kteří je používají jako nadávku, nevědí, co činí, takže jim musíme odpustit. Nebo jsou to cynici, kteří si myslí, že žádná pravda a láska neexistují. A nebo ta dvě slova považují za cynismus, protože v současné době pravda a láska nevítězí,“ řekl politolog z Občanského institutu Roman Joch.
Podle historika Jana Rychlíka z Filozofické fakulty UK musí mít každá revoluce étos a heslo, které táhne. „Revoluci nemůžete dělat pod heslem boje za snížení DPH nebo vyrovnaný státní rozpočet. Na to nikdo slyšet nebude. To heslo bylo nepochybně mobilizující,“ míní Rychlík.
Podle něj pravda a láska nad lží a nenávistí už zvítězila, protože přes všechna negativa se podařilo v Česku vybudovat standardní demokracii a kapitalismus evropského typu.
Ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý prezidentův poradce Michael Žantovský odmítá, že by revoluční motto o pravdě a lásce bylo jen prázdným heslem, jak tvrdí mnozí Havlovi kritici.
Kdysi jsem na jedné z velkých manifestací řekl, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Dnes bych k tomu rád přidal, že rozum, pokora a odpovědnost musí zvítězit nad krátkozrakostí, pýchou a svévolí.
„Jakékoli politické prohlášení je morálním kýčem, pokud za ním nestojí zodpovědnost politika, jeho vůle podle tohoto hesla konat a vlastním nasazením přispět k jeho realizaci. Za tím, co prohlašoval v roce 1989 prezident Havel, bylo skoro pět let strávených ve vězení a dvacet let soustavného, každodenního boje o lidská práva, o demokratizaci, o svobodu,“ upozorňuje Žantovský.
Nesouhlasí ale s názorem, že by pravda a láska definitivně vyhrála. „Je to ustavičný boj o lidskou svobodu a o prostor, ve kterém může pravda a láska vítězit. A v tomto jsme někde uprostřed boje. Boj bude pokračovat, někdy na tom bude pravda a láska o něco hůř, někdy o něco líp, ale boj není rozhodně ztracený,“ je přesvědčen bývalý Havlův poradce.
Heslu uškodila i privatizace
Étos pravdy a lásky se podle Michaela Žantovského začal z české společnosti silně vytrácet kolem roku 1991. Souvisel hlavně s privatizací a restitucemi, při nichž probíhal největší přesun majetku v novodobé české historii. V mnoha případech nepoctivým způsobem.
„Tím poklesla ochota přemýšlet o morálních aspektech vlastního chování a chování druhých. To oslabilo do jisté míry roli Václava Havla jako zdroje morální porevoluční autority. Začaly se množit případy lidí, kteří říkali – dejte nám pokoj s Havlem, ten nás pořád moralizuje a napomíná,“ vysvětluje Žantovský.
Sousloví se stalo jednou z ikon, slogan byl napsán pod portréty Václava Havla. Byla to jeho deviza, která se v proudu času a pod náporem všedního dne ukazovala problematickou a začala být velmi brzy napadána. Ale nemohlo to dopadnout jinak, než určitým vystřízlivěním, které nastalo.
