Lidé kdekoli na světě mají právo žít ve svobodné zemi a Sýrie svobodná země není. Je o tom přesvědčená lékařka Samíra Sibai, žena světlých vlasů, která většinu svého života prožila v syrském městě Homs. Dnes je Homs v ruinách a Samíra Sibai žije v České republice. „Měla jsem nedávno vystoupení v České televizi. Když jsem poté pročítala diskuse na internetu, zjistila jsem, že lidi nejvíc šokovaly mé blond vlasy. Jak si prý muslimka může něco takového dovolit,“ vyprávěla v sobotu večer během svého vystoupení v debatě projektu Voices of Freedom, který je součástí festivalu Colours of Ostrava.
Lidi v Češku šokovalo, že jsem blond, vyprávěla muslimka na Colours of Ostrava
Jeden z diskusních programů festivalu připravilo Občanské sdružení Pant a kromě lidí, kteří za různých okolností přišli v minulých letech do České republiky, přizvali organizátoři také Čechy, jež se problému uprchlíků i tématům třetího světa dlouhodobě věnují.
„Někdo ze své země utíká dříve, někdo později, ale kdyby se tihle lidé mohli vrátit, tak naprostá většina z nich by to udělala,“ uvedla v debatě Věra Roubalová. Disidentka z doby před rokem 1989 a signatářka Charty 77 se věnuje psychoterapii a často s uprchlíky mluví. „Stejně jsou na tom lidé, kteří do Evropy přicházejí pracovat. Kdyby mohli zůstat doma a tam vydělávat peníze, zůstali by tam,“ popsala své zkušenosti Věra Roubalová.
Mezinárodní společenství jen přihlíželo
Samíra Sibai se narodila ve smíšené rodině. Otec je Syřan, matka Češka. Samíra vystudovala medicínu v Damašku, ale v roce 2012 odešla rodina do České republiky.
„Když začalo v roce 2011 v Sýrii arabské jaro, bylo to jako v Československu roku 1989. Lidé vyšli na náměstí a žádali svobodu a lidskou důstojnost. Vláda Bašára Asada však začala do lidí střílet a když to nepomohlo, nasadila armáda dělostřelectvo a nakonec začala lidi bombardovat,“ vyprávěla blonďatá žena a v sále jí naslouchalo okolo dvou set návštěvníků ostravského festivalu.
Syrské město Homs
Podle syrské lékařky vraždila Asadova vláda pokojné neozbrojené obyvatelstvo a mezinárodní společenství tomu přihlíželo. „Ve městě Homsu odváželi vojáci zavražděné lidi z náměstí buldozery, za městem je zahrabali, vystříkali náměstí vodou a Asad se tvářil, že se nic neděje,“ vzpomínala Samíra Sibai.
Uprchlíky nevyhání pouze válka
Věra Roubalová však v debatě upozornila na skutečnost, že lidé jsou nuceni odcházet také ze zemí, ve kterých se neválčí, a popsala příběh Gruzínce, který přišel do České republiky pracovat, aby se pak mohl vrátit a založit si ve své zemi živnost.
„Pracoval v Česku, a když si vydělal dost peněz, aby si doma mohl koupit dodávku, vrátil se a začal prodávat zeleninu. Jenže brzy za ním přišli místní mafiáni a žádali výpalné. Ten člověk odmítnul, a tak mu to auto druhý den zapálili,“ líčila Věra Roubalová Gruzíncův příběh.
Uprchlíci podle Věry Roubalové proto utíkají také ze zemí, kde vládne silné kriminální podsvětí, stát nefunguje a nedokáže nebo nechce své občany chránit. Pak se ti lidé bojí o svou rodinu, o své děti a hledají zemi, ve které je bezpečno.
„Jsou to země plné beznaděje a zoufalství. Říkám těm lidem, že pokud se mohou vrátit, tak ať se vrátí. Ale jsou lidé, kteří se prostě vrátit nemohou,“ sdělila Věra Roubalová.
Nedokázal bych dělat nic jiného, říká lékař
Světově uznávaný epidemiolog Rastislav Maďar je ředitelem mezinárodní humanitární organizace International Humanity. V roce 2015 otevřela tato společnost nemocnici v africké Malawi, která je někdy označována za vůbec nejchudší zemi světa.
Rastislav Maďar v debatě v rámci projektu Voices of Freedom na festivalu Colours of Ostrava zdůraznil, že Malawi je země, ve které nikdy nebyla válka. Malawi ovšem nemá přístup k moři, zemi chybí zdroje nerostných surovin a obyvatelé jsou závislí pouze na tom, co si sami v primitivních podmínkách vypěstují.
Jsou to země plné beznaděje a zoufalství. Říkám těm lidem, že pokud se mohou vrátit, tak ať se vrátí. Ale jsou lidé, kteří se prostě vrátit nemohou.
„Osmdesát procent lidí neplatí daně, protože není z čeho, takže Malawi je fakticky bez prostředků,“ vysvětlil lékař Maďar. „Setkali jsme se s dětmi v téměř dospělém věku, které v životě neviděly vajíčko. Takže rodiny sejí kukuřici a doufají, že nepřijde sucho, aby měly co sklidit,“ popsal situaci v sedmnáctimilionové zemi na jihovýchodě Afriky. „A když jsem sám přemýšlel, co bych dělal v jejich situaci, došlo mi, že bych asi nedokázal dělat nic jiného.“
Rastislav Maďar vyprávěl o tom, že většina lidí v Malawi nesmírně tvrdě pracuje, přitom ti lidé v životě nic pěkného nepoznali. „Přesto je emigrace z Malawi téměř nulová. Oni tam chtějí zůstat, protože tam se cítí doma, tam je jejich domov a nestojí o to, jít do ciziny, někam do neznáma,“ potvrdil ředitel česko-slovenské společnosti International Humanity.
Cítíme se v Česku jako Židé před válkou
Všichni účastníci debaty na Voices of Freedom se jednoznačně shodli na tom, že strach a nenávist vůči uprchlíkům především z muslimských zemí má na svědomí nevědomost velké části lidí v České republice i záměr některých politiků.
„Dříve, když Syřané jezdili do Česka, nikoho nezajímalo, že jsme muslimové. Vůbec se tady o tom nemluvilo. Teď jsme ale najednou úplně jiní lidé,“ uvedla další žena smíšeného česko-syrského původu Muna Kayal.
- V roce 2011, kdy vypuklo takzvané Arabské jaro, žilo v Sýrii 20 milionů lidí.
- Dnes má země v důsledku válečného konfliktu 10 milionů obyvatel.
- Většina uprchlíků žije v provizorních podmínkách v okolních zemích. V Turecku, Jordánsku a Libanonu.
- Do Evropy uprchl za posledních pět let přibližně jeden milion Syřanů.
Podle Samíry Sibai mnoho Čechů například neví, že spousta Syřanů jsou modroocí blonďáci. „Cítíme se, jako se cítilo židovské obyvatelstvo před druhou světovou válkou. Najednou je na nás pořádaná mediální štvanice a někteří politici se této štvanice účastní, aby zakryli, že nemají žádný jiný vlastní program,“ míní Samíra Sibai.
Energická žena v debatě několikrát zopakovala, že není třeba se bát islámu, ale extremismu. „Já se také bojím extremismu. Bojím se extremismu islámského, stejně tak jako evropského. Bojím se lidí z Islámského státu, stejně tak, jako mám strach z neonacistů. Naším nepřítelem je extremismus ve všech svých podobách. Ne určité náboženství, ale extremismus. Proti tomu bychom měli bojovat a spojit se v zájmu zachování svobody a základní lidské slušnosti,“ prohlásila před zaplněným sálem.