Když přijde člověk k lékaři, může se také stát, že od něj dostane dobrou radu, která je možná cennější než všechny injekce a léky. Je to něco, co jsou podle vaší zkušenosti lidé ochotni akceptovat?
Bavili jsme se o tom, že toho jako lidé moc nevydržíme. Čím to je. Změnilo se něco na té naší době?
Hlavně se všichni mají příliš dobře. Dříve nebyl takový blahobyt, aby lidé měli vše, na co si vzpomenou; myslím teď v jídle nebo oblékání, nebo aby si jezdili na hory a žili tím, že pojedou 40 kilometrů na kole. To jim nepomůže. Protože vy musíte být trénovaný každý den od rána do večera. A nelze myslet pouze na to, jak se budete jenom bavit. Pak vás ta práce unaví. Ale třeba naše válečná generace, kdy jsme neměli dost mléka, neměli jsme maso a také jsme vyrostli. A naučili jsme se překonávat problémy.
A myslíte, že dnes děláme z komára velblouda? Jsme zbytečně hysteričtí?
To samozřejmě ano. Jen když si pustíte televizi, kde se řeší, co všechno se nestalo a to či ono. Už samotný hlas redaktorů bývá hysterický. Mluví rychle, že to ani nestačíte vnímat, lidé jsou rozrušení a do toho přijde další mimořádná zpráva. Lidé potřebují uklidnit, trošku vlídně.
Takže v takovém světě zůstat zdravý je složité?
To víte, že ano.
Když je někdo nemocný, kdo je lepší parťák? Můžete z vaší praxe říci, zda je muž lepší doprovod ženě, nebo naopak?
Bohužel musím říct, že v tomto případě muži, zejména ti mladí, selhávají. Zažila jsem mnoho neštěstí, kdy se třeba muž s nevyléčitelně nemocnou ženou rozvedl. Takže ta její nemoc trvala mnohem kratší dobu, i když se samozřejmě vědělo, že to nemůže přežít. A naopak ženy muže doprovázejí a starají se o ně. Alespoň z mé zkušenosti.
