Senátoři zvolili do čela ÚOOÚ bývalou soudkyni Ivanu Janů

Praha - V čele Úřadu pro ochranu osobních údajů bude od září bývalá ústavní soudkyně Ivana Janů. Senátoři jí v tajné volbě dali přednost před inspektorem úřadu Josefem Vaculou. Janů nahradí ve funkci Igora Němce, který po dvou funkčních obdobích už znovu kandidovat nemohl. Vacula dostal 20 z 57 odevzdaných hlasů, Janů pak 32.

Nominaci devětašedesátileté Janů, která byla před nástupem k Ústavnímu soudu lidoveckou poslankyní a podílela se na tvorbě ústavy, doporučily senátorské kluby KDU-ČSL, ANO a Starostové. Kandidatura čtyřiašedesátiletého Vaculy, někdejšího předsedy ČSSD ve Zlínském kraji, vzešla od předsedy senátorů sociální demokracie Jiřího Víchy.   

Janů ve své kandidátské řeči mimo jiné uvedla, že soukromí je ohroženo množstvím informací, které jsou o lidech shromažďovány v různých registrech, neopatrností při užívání sociálních sítí a novými technologiemi. „Neměli bychom připustit, aby možnosti nových technologií otevíraly ještě šířeji dveře našeho soukromí a pohlcovaly zbytky toho, co jsme ještě z pohodlnosti, naivity či neinformovanosti neodevzdali ke zveřejnění dobrovolně,“ řekla budoucí předsedkyně ÚOOÚ.  

V kandidátské řeči také upozornila, že ÚOOÚ vznikl jako silný nezávislý úřad na ochranu práva na soukromí a že pokládá za potřebné jeho nezávislost udržet. Úřad by měl podle ní zlepšit srozumitelnost výkladu zákona o ochraně osobních údajů a respektovat v praxi rozhodnutí Nejvyššího správního a Ústavního soudu. 

Úřad na ochranu osobních údajů vznikl před 15 lety a má za úkol především bránit zneužívání osobních dat. Kvůli tomu může kontrolovat veřejné instituce i soukromé firmy, které s těmito údaji pracují. Za porušení zákona může úřad uložit až desetimilionovou pokutu a nařídit zničení shromážděných údajů.

Ivana Janů vstoupila do politiky v roce 1990, kdy byla za KDU-ČSL členkou České národní rady (předchůdkyně Poslanecké sněmovny) a svůj mandát dokázala potvrdit i ve volbách v letech 1990 a 1992. Poslaneckého mandátu se vzdala v listopadu 1993 v souvislosti s jmenováním členkou Ústavního soudu.  

Soudkyní a zároveň místopředsedkyní Ústavního soudu ČR byla nejprve od listopadu 1993 do února 2002. Mandát ústavního soudce předčasně ukončila poté, co byla v červnu 2001 zvolena Valným shromážděním OSN soudkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Podruhé byla soudkyní Ústavního soudu ČR jmenována v září 2004. Svůj druhý mandát vykonávala plných deset let.  

Její nálezy například upozornily na protiústavní regulaci nájemného a kritizovaly dlouholetou nečinnost parlamentu ve věci církevních restitucí. Značnou pozornost vyvolal také nález, jímž soud ponechal v platnosti kritizované zdanění fotovoltaických elektráren.   

Nesouhlasila například s odmítnutím návrhu na zrušení části amnestijního rozhodnutí Václava Klause. Prezident tehdy dal zastavit dlouhotrvající trestní stíhání. Abolici za podobných okolností označila Janů za „prostou rezignaci na hledání a nalezení pravdy“. Nesouhlasila ani se zastavením řízení o ústavní žalobě na Klause.

Vydáno pod