Bezpečnostní systém věznic většinou tvoří mechanické zábrany, personál i sledovací systém. V Mexiku se přesto nedávno podařilo drogovému bossovi prokopat tunelem ven. Pravděpodobně si pomohl korupcí. U nás by měl vězeň problém tunel stihnout vykopat. Probíhají namátkové kontroly, mění se stráže a nejnebezpečnější vězně různě přemisťují.
V Česku existují čtyři typy věznice. Nejpřísnější se zvýšenou ostrahou jsou Valdice, Karviná a Mírov. „V dalších věznicích ale máme zřízena oddělení se zvýšenou ostrahu,“ doplnil Robert Káčer z Kanceláře generálního ředitele Vězeňské služby České republiky.
Zabezpečení věznice tvoří z hlediska pasivních prvků mechanické zábrany. „Když si představíte doživotně odsouzeného vězně, tak je na cele oddělen ještě katrovou mříží od dveří tak, abychom zabránili napadení personálu ze zádveří,“ dal Káčer příklad.
Aktivní prvky tvoří jak personál, tak kamerové systémy. „Postupně budujeme, respektive obnovujeme kamerový systém, protože řada našich bezpečnostních prvků už je značně zastaralá, především operační střediska, některá pochází dokonce z osmdesátých let,“ uvedl Káčer.
Vykopat si tunel
Média v minulých dnech akcentovala případ mexického útěku. Z přísně střežené věznice Antiplano uprchl drogový boss Joaquín Guzmán, známý jako Prcek. Z cely se dostal kilometr a půl dlouhým tunelem, který musel vznikat nejméně rok. I proto podle tamního ministra vnitra musel podplatit nebo zastrašit řadu lidí. Úřady vypsaly odměnu v přepočtu 90 milionů korun za jeho dopadení.
„U nás by to nestihli vykopat,“ hodnotí Káčer. „Tam, kde máme zvlášť nebezpečné pachatele, máme systém nastaven tak, aby se měnil personál, prováděly se prohlídky pravidelně i namátkově, ale zároveň nejnebezpečnější vězně střídáme na různých místech a v různých věznicích,“ popsal.
Zkušenosti s Kajínkem
Přesto i české věznice mají své útěkáře. Každý z nich slouží jako ponaučení, co zlepšovat do budoucna. Nejslavnější český vězeň Jiří Kajínek uprchl, jelikož v místě jeho pobytu nebylo dostatečné zabezpečení oken. „Vězeňská služba po útěku nainstalovala doplňková zařízení vně věznice, aby podobným způsobem nebylo možné opakovat útěk,“ vysvětlil Káčer. V kauze z roku 2005, při níž z věznice na Borech uprchla dvojice Roman Čabrada a Rostislav Roztočil, šlo selhání lidského faktoru. Dostali se tehdy ven hlavním vjezdem ukrytí v bedně.
„U nás bylo případů útěků za posledních deset let pět dokonaných a čtrnáct zmařených,“ uvedl statistiku Káčer. Větší část tak byla zajištěna ve fázi přípravy, třeba když vězeň začal šplhat na plot. Letos ve Valdicích pak měli odsouzeného, který začal seškrabávat zdivo na své cele.
Elektronické systémy k hlídání podezřelého pohybu
Aktuálním trendem v bezpečnosti věznic jsou elektronické sledovací systémy. „Dokážou automaticky vyhodnotit podezřelé chování osob a upozornit na to personál a zároveň nastavit kamerový systém tak, aby podezřelý objekt sledoval,“ přiblížil Káčer. Když se vězeň přiblíží k plotu nebo ke zdi věznice, kamery se na něj automaticky zaměří, a tak i bez zásahu ostrahy stále sledují pohyb podezřelého, dokud nezmizí z rizikového pásma.
Existuje i software, který se soustředí na mimiku a chování vězňů, je ovšem poměrně drahý. Pořízení takového vybavení pro jednu osobu vyjde na desítky až stovky tisíc korun. České věznice si tak zatím musí vystačit s lidskými zdroji při tipování potenciálních útěkářů nebo i lidí, kteří by mohli mít sklon k sebevraždě.
