Českým zbrojařům se ve světě daří. Vývoz zbraní, obranného materiálu a souvisejících služeb vzrostl o čtyři miliardy na necelých dvanáct miliard korun. Na žofínském fóru k armádě o tom informoval ministr obrany Martin Stropnický. Pro rok 2015 počítají zbrojaři s dalším, dvoumiliardovým růstem.
Čeští zbrojaři bodují ve světě, export roste o miliardy
„Dle statistiky Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu stoupl meziročně export o 4,2 miliardy korun na 11,8 miliardy za rok 2014. Výhled na konci roku 2015 předpokládá 14 miliard korun,“ shrnul ministr aktuální čísla.
Úspěchy českých podniků Stropnický nepřičítá globálním trendům, protože investice do vojenského vybavení celosvětově klesaly. Spíše se podle něj dá mluvit o úspěších dlouhodobé spolupráce firem, oceňování české technologické vyspělosti ze strany armád celého světa i státní podpoře vývozcům.
Podle ministra je v bezpečnostním zájmu Česka, aby expanze tuzemských zbrojařů pokračovala. Český zbrojní průmysl totiž považuje za nedílnou součást obranyschopnosti země. „Když se daří našim zbrojním firmám, je to i jistá záruka pro naši bezpečnost, protože můžeme spoléhat na domácí dodavatele. Je pro nás záruka, že kdyby nastalo něco, co si nepřejeme, může nás do značné míry saturovat domácí průmysl,“ uvedl.
Zbrojaři chtějí ruský sankční seznam seškrtat na desetinu
Za rostoucí odbyt se přimlouvá i prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek; cestu vidí v nižší míře obecné kontroly nad odvětvím a zaměření se na jeho klíčové prvky. Navrhl také, aby Evropská unie zeštíhlila ze současných asi 300 stran na desetinu seznam zboží dvojího užití, na které se vztahují protiruské sankce.
Tato snaha není u českých zbrojařů neobvyklá, 90 procent jejich produkce totiž směřuje do zahraničí (podle Hynka jde o atypický znak českého obranného průmyslu). Navíc už v minulosti chtěli exportovat do sporných lokalit včetně konfliktních zemí, jako je Jemen, Somálsko, Libye nebo Mali. Většinu exportních licencí jim ale neudělilo ministerstvo zahraničí. „Nemůžeme podpořit vývoz zbraní a jakéhokoliv jiného vojenského materiálu do zemí s nestabilním politickým režimem,“ prohlásilo tehdy (více zde).
Zbrojní průmysl v Česku má dlouhou tradici, která sahá až do období Rakouska-Uherska (například plzeňská Škodovka). Nejvýznamnější byl v období socialismu, například v roce 1987 dosáhla produkce zbrojního průmyslu 29 miliard korun; přibližně 70 procent exportu putovalo do Sovětského svazu. Po rozpadu východního bloku produkce prudce klesla na zlomek tohoto objemu.
V roce 2013, z nějž pocházejí nejmladší přesná data, české firmy vyvážely z 30 procent svoje zboží do států Evropské unie, z 20 procent do Asie a na Blízký východ (Egypt, Saudská Arábie, Thajsko, Vietnam) a z deseti procent do USA. Čtvrtinu exportu tvořila letecká technika, pětinu pozemní vozidla, následovala elektronika, munice a ruční palné zbraně.
Plány armády? Noví rekruti
Žofínské fórum zacílilo i na situaci v české armádě. Náčelník generálního štábu Josef Bečvář představil koncepci armádního rozvoje do roku 2025. Upozornil na tři největší problémy, s nimiž se armáda delší dobu potýká - podfinancování, nedostatek vojáků i civilních zaměstnanců a překotné změny struktury. „Armáda ČR prochází nepřetržitou reorganizací a transformací. Počet úkolů přitom neklesá, ale stoupá,“ postěžoval si Bečvář.
Klíčovým předpokladem pro naplnění plánů modernizace vybavení nebo zvyšování personálních kapacit je podle něj více peněz. „Česká republika byla opakovaně kritizována na půdě NATO kvůli nedostatečnému financování obrany,“ připomněl Bečvář. „Je nezbytné zabezpečit stabilní rozpočtové zdroje a dosáhnout politického konsenzu,“ dodal. Záruku vidí v koaličním závazku zvyšování obranného rozpočtu tak, aby v roce 2020 dosáhl 1,4 procenta HDP.
Tuzemské vojsko chce pořídit obrněný transportér, nové dělo a pro letectvo víceúčelový vrtulník a radiolokační techniku. Vedle toho hodlá i početně posilovat, ambicí armády pro letošek je 1500 nových rekrutů, aby do roku 2020 smazala stávající pětitisícový deficit.