V Točné přistála předválečná Electra, renovované Baťovo letadlo

S malým odskokem přistálo po desáté dopoledne na travnaté runwayi v Točné letadlo Lockheed Electra uvedené do původního stavu s československými výsostnými znaky a logem firmy Baťa. Posádka Milan Vaclík, Nikola Lukačovič a Václav Bejček přinášela aktuální informace z devítidenní cesty na facebookovém profilu letiště Točná. Jak popsal Nikola Lukačovič, použila posádka severní trasu používanou od druhé světové války – přeletěli přes severovýchodní část Kanady ke Grónsku, ostrov Electra obletěla a z jeho východní části pokračovala na Island. Další úsek již přivedl létající klenot do Skotska. „Následně už to bylo velice jednoduché, protože jsme byli nad evropským kontinentem, kde jsou letiště na každém kousku,“ shrnul pilot. Electra během cesty uletěla 9700 kilometrů, ve vzduchu strávila 40 hodin.

L-10 – letadlo Baťovo i Earhartové

Dnes o zákazníky v civilním letectví bojuje takřka výhradně americký Boeing s panevropským Airbusem a sekundují jim společnosti z Brazílie či Kanady. Před druhou světovou válkou se ale ve Spojených státech rodilo tvrdé soupeření tří výrobců, které pokračovalo až do 70. let. Jednou z nich byl Lockheed a jeho trumfem měl být typ L-10. Při porovnání s přímými konkurenty Boeingem 247, Douglasem DC-2 a také německým Junkersem Ju-52 nebyly jeho parametry výjimečné, šlo však o pohodlné a výkonné letadlo používané i k mezikontinentálním cestám, které získalo slávu i díky několika letům kolem světa. „Vynikal aerodynamikou. Na jeho zdokonalení se podílel – jako na prvním Lockheedově stroji – Clarence Johnson,“ připomněl letecký publicista Martin Velek. Johnson byl podepsán i pod takovými skvosty nebes, jako byl Lockheed Constellation či průzkumný Blackbird.

Co Electra dokáže, ostatně prokázali jeho piloti i nyní, když dopravili stroj ze Spojených států, kde Electra L-10A prošla důkladnou rekonstrukcí, až do Prahy, resp. na Točnou na jižním okraji města. Své možnosti však dostal stroj OK-CTB se sériovým číslem 1091 příležitost ukázat již bezprostředně po svém vyrobení v roce 1937. Zakoupila ho tehdy společnost Baťa pro tehdejšího ředitele Jana Antonína Baťu. Ten byl na cestě kolem světa, kde šířil slávu československého obuvnictví, ale v Chicagu se jeho původní stroj – tím ovšem byl také Lockheed L-10 – poškodil při nouzovém přistání. Náhradou tak byla nová Electra, ve které poté Baťa doletěl až do Zlína.

Jan Antonín Baťa nebyl jediný člověk, který v Lockheedu L-10 podnikl let kolem světa. Právě v něm (ovšem ve verzi L-10E) se na svoji slavnou, ale tragickou cestu vydala Amelia Earhartová. Uvádí se, že původně měla dostat právě stroj, který nakonec zakoupil Baťa. Electra, ve které nakonec Earhartová letěla, se ale na rozdíl od Baťovy nedochovala – zmizela spolu se slavnou letkyní a jejím navigátorem kdesi v Tichém oceánu. Její zmizení zůstává navzdory objevům posledních let zahaleno tajemstvím, podařilo se ale objevit některé trosky, které mohou být právě ze stroje Earhartové. Vedle proslulé letkyně či slavného podnikatele používal Electru například také britský premiér Neville Chamberlain – cestoval jí například na mnichovskou konferenci v září 1938.

Do Česka vrátil letadlo majitel Seznamu

Baťovo letadlo naopak létalo i po dokončení slavné cesty majitele firmy. Dva roky sloužilo vedení firmy. Po okupaci opustil Jan Antonín Baťa Československo a zamířil do Velké Británie a poté do Ameriky. Po podobné trase (ovšem již dříve) putovala i jeho Electra – její posádka vstoupila do řad britské RAF, letadlo samotné Baťa nakonec prodal kanadskému letectvu. Po válce měnilo majitele, službu u všech přečkalo. V roce 2009 ho zakoupilo Letecké Muzeum Točná, které patří majiteli portálu Seznam.cz Ivo Lukačovičovi a zadalo jeho rekonstrukci. „Byla náročná, trvala pět let. Motory jsou po generální opravě, elektrická instalace je kompletně nová, protože podléhá i korozi,“ přiblížil Nikola Lukačovič.

Původně Baťova Electra je výjimečná tím, že je nyní jediná letuschopná. Není to ale jediný dochovaný stroj svého typu. Obdobná lze spatřit v některých světových technických muzeích – například londýnském Science Museum či aucklandském MOTAT.

Electry L-10 byly stroje své doby, kdy šel vývoj civilního letectví mílovými kroky vpřed – i proto, že bylo možné dopravní letadla snadno využívat i k vojenským účelům. V roce 1937 se tak již zalétávaly Super Electry, stroje s dvojnásobnou kapacitou i výkonem, a parametry nadále rychle rostly i po válce. Na konci 50. let použil Lockheed název Electra ještě pro jeden svůj letoun, který však již představoval vrchol konstrukce turbovrtulových letadel a brzy musel ustoupit letounům proudovým. Samotný Lockheed (resp. Lockheed Martin) dnes již dopravní letadla nevyrábí. Posledním jeho typem byl L-1011 Tristar v 70. letech, poté se již výrobce soustředil na vojenskou produkci. V současnosti dodává americkému a britskému letectvu stíhačky F-35, spolu s Boeingem vyvinul také raptory F-22, v 90. letech převzal od General Dynamics výrobu celosvětově rozšířených F-16, od Lockheedu jsou také dosud vyráběné transportní herculesy.