OBRAZEM: Praha na barikádách - tehdy a dnes

• ČT24

7. 5. 20157. 5. 2015‌‌|Zdroj: ČT24

Pražské povstání 1945

Zdroj: Archiv hl.m. Prahy/Jaroslav Pacovský

Praha - Během Pražského povstání vyrostlo v hlavním městě více než 2000 barikád, nejvíce jich přitom bylo ve vnitřní části Prahy – na Vinohradech 223, v Holešovicích a Bubenči 210, na Žižkově 181, na Novém Městě 169 a ve Vršovicích 103. Podle historiků na barikádách v době Pražského povstání bylo asi 30 tisíc ozbrojených bojovníků. Počet Pražanů, kteří je podporovali, byl ale daleko větší. Podívejte se, jak místa Pražského povstání vypadají po 70 letech.

První barikády zřejmě vyrostly na Bělohorské třídě a na Žižkově na křižovatce dnešních ulic Koněvova a Lukášova, dále pak v okolí kasáren Jana Roháče z Dubé ve Vršovicích a v okolí Štefánikových kasáren na Smíchově. Centrem povstání se ale stalo okolí Českého rozhlasu: na Vinohradské (tehdy Schwerinově) třídě vyrostly před rozhlasem 2 barikády a v blízkém okolí dalších 20.

Praha se díky množství barikád stala pro německé jednotky neprůjezdnou. Barikády mohly vznikat pouze v místech, která nebyla pod přímou kontrolou nacistů. Ti drželi především levý břeh Vltavy, naopak na pravém břehu převládala vojenská síla povstalců. V centru Prahy Němci ovládali pouze prostor mezi hlavním nádražím, budovou Petschkova paláce a stavebním úřadem na Senovážném náměstí. Dále drželi Vítkov, Právnickou fakultu, ruzyňské letiště a k němu přiléhající kasárny.

Umístění barikád určoval spíše instinkt, žádné plány na jejich budování zpočátku neexistovaly. Mnoho barikád přesto dokázalo útokům nepřítele úspěšně vzdorovat. Osvědčila se například gigantická barikáda v Táborské ulici, u restaurace Na Paloučku. Tvrdé boje probíhaly v Praze 4 v okolí dnešního Pražského povstání, na nedaleké Zelené lišce byla škola frekventantů SS, u níž se bojovalo stejně jako u školy SA Na Pražačce na Žižkově. Jak už název napovídá, významná barikáda byla i na mostě Barikádníků, tehdejším mostě Trojském.

Podívejte se, jak místa Pražského povstání vypadají po 70 letech.

Na vlakovém nádraží Hlubočepy zaměstnanci drah vytvořili zátaras z vagonů a vlaků. Měli také připravených několik lokomotiv, které chtěli bez obsluhy vypustit na přijíždějící německá vozidla. Barikády byly i na Karlově náměstí, zvláštní typ barikád se objevil na Smíchově, kde obránci položili na silnici dělostřelecké granáty, připraveni je odpálit při přiblížení německých jednotek.

Na stavbu barikád nosili lidé svůj nábytek

První barikády začali na konci války v Praze stavět překvapivě Němci, a to na obranu města před postupujícími spojeneckými armádami. Nicméně právě tyto původní německé barikády jen o pár dní později použili naopak obránci Prahy proti Němcům. Pražané stavěli první barikády živelně už 5. května dopoledne, systematická práce pak nastala v noci na 6. května.

Podívejte se na Pražské povstání ve fotografiích Archivu hlavního města Prahy

Barikády stavěli Pražané ze všeho, co jim přišlo pod ruce. Kromě dlažebních kostek to byly kusy nábytku, vozy, auta i tramvaje. Na barikádách se objevovaly postele a skříně, radiátory, lavice či žebříky. Na Karlově náměstí byla v jedné z barikád dokonce i králíkárna. Zbraně získávali obránci barikád i z německých skladů. Na většině míst byly součástí opevnění i sklepní průkopy mezi jednotlivými domy, které sloužily k přesunu a dopravě zásob i do míst, kde byly ulice pod palbou německých vojáků. Sklepní průkopy na mnoha místech již existovaly, neboť byly součástí systému protiletecké ochrany. 

Rozhlas radil, jak postavit barikády:

„Barikády postavíme takto: Vozidla bez kol naplníte dlažebním kamenem. Vozy elektrické dráhy naplníte dlažebními kostkami, předtím je však uvolníte a vhodně postavíte. Používejte i nádob na popel, nezapomeňte je však uzavřít. Traverzy spojujte drátem. Na místech, která nelze objet, ustavte střelecká hnízda. Objekty, které nelze obejít, ostřelujte.“

Barikády samy o sobě obrněná vozidla zastavit nemohly. Nebráněné nepředstavovaly pro Němce příliš velkou překážku a tanky je snadno přejely, síla barikád proto spočívala hlavně v jejich obráncích. Zátarasy tvořily jakési umělé zákopy, kde se mohli povstalci skrýt a odkud mohli vést chráněnou střelbu z pušek, kulometů či protipancéřových zbraní. Bráněné barikády tak byly velmi těžkou překážkou i pro dobře vycvičené a vyzbrojené vojáky wehrmachtu a SS.

Němci při snaze o průchod barikádami brali i rukojmí, která musela před německými tanky barikády rozebírat. Podle autora výstavy Stavte barikády! Tomáše Dvořáka i díky tomu pronikli nacisté téměř až ke Staroměstskému náměstí, protože obránci barikád nechtěli střílet do Čechů, v centru je ale už zastihla kapitulace.