Praha/Neratovice – První český autobus s vodíkovým pohonem představili v Praze jeho tvůrci. Na vývoji tzv. TriHyBusu spolupracoval od roku 2005 Ústav jaderného výzkumu v Řeži, Škoda Electric a společnost Linde. Do zkušebního provozu se dostane v Neratovicích. Tam je totiž jediná vodíková čerpací stanice v zemi. Vývoj autobusu, který vedle vodíkového článku může pohánět také baterie a čerpá energii i z kondenzátoru, stál 83 milionů korun, více než polovinu prostředků dodala Evropská unie a čtvrtinou se podílely soukromé firmy. První vodíkový autobus v ČR je kvůli použité technologii podle Luďka Janíka z ÚJV světovým unikátem, vždy si totiž dokáže vybrat ten nejúspornější ze tří způsobů pohonu.
V Neratovicích bude jezdit první vodíkový autobus v ČR
Základním zdrojem energie je elektřina z palivových článků, které jsou doplněny o baterii a výkonný kondenzátor, takzvaný ultrakapacitor. „Autobus navíc uchovává brzdnou energii, aby ji mohl využít při akceleraci nebo jízdě do kopce,“ řekl.
Zásobníky na střeše vozidla se plní 20 kilogramy vodíku a na jednu nádrž TriHyBus ujede 300 kilometrů. Podle Jaromíra Šilhánka ze společnosti Škoda Elektrik je vodíkový autobus o 30 až 50 procent úspornější než benzinový. „V průměru podle našich výpočtů spotřebuje na 100 kilometrů 26 litrů ekvivalentu nafty,“ doplnil. „Tato čísla je však třeba ověřit během provozu,“ dodal. Cenu autobusu podle Šilhánka zatím není možné stanovit, jelikož jde o prototyp.
Reportáž Jana Hreňa (zdroj: ČT24)
Autobus bude jezdit v rámci městské dopravy města Neratovice, kterou provozuje společnost Nerabus, jež je součástí skupiny Veolia Transport. Podle ředitelky Veolia Transport Praha Evy Kočové by měl časem přibýt ještě jeden. Termín nebyla schopna odhadnout. V Neratovicích je současně budována první vodíková čerpací stanice. Vodík dodává společnost Linde Gas, která jej vyrábí ze zemního plynu.
Podle Vladimíra Bartla z ministerstva dopravy, které projekt také spolufinancovalo, brání hromadnému rozšíření vodíkových autobusů vysoké pořizovací náklady, neexistující infrastruktura čerpacích stanic a samotná výroba vodíku. Právě na výrobu vodíku se nyní chce zaměřit ÚJV. Výrobu by totiž – zhruba během čtvrtstoletí – měly zlevnit a zjednodušit jaderné reaktory 4. generace. Vodík by se vyráběl přímo v elektrárnách jako druhotná surovina vedle elektrické energie.