„Je to největší vyznamenání, vyzdvihnutí toho, že tam lidé po staletí chodí,“ vysvětluje význam obdarování převor Kláštera karmelitánů na Malé Straně Petr Šlajch s tím, že Pražské Jezulátko dosud žádnou korunku od papeže nemá.
Soška je také známá díky nepřebernému množství oblečků, které za uplynulá staletí dostala. Při vzácných příležitostí sestry převlékají Jezulátko do svátečních šatiček. Jeho šatník jich čítá na 200 kousků. Převléká se podle liturgických barev a bývá často ve stejných šatech jako kněz u oltáře. Během papežovy návštěvy bude mít Jezulátko královský šat s červenou košilkou a bílým pláštěm z pravého hermelínu.
Rozhovor s Petrem Šlajchem
Plastika Jezulátka vznikla v 16. století ve Španělsku a do Prahy se dostala s Marií Manrique de Lara, manželkou Vratislava z Pernštejna. Legenda vypraví o řezbáři, který toužil vymodelovat dřevenou sošku Ježíška. Ten se mu údajně zjevil a on měl dokonalou předlohu. Od roku 1628 je půlmetrová soška s povrchem z barevného vosku umístěna v kostele na Malé Straně. Lidé pak po staletí věřili v uzdravující moc sošky a putovali za Jezulátkem i z dalekých zemí. Kult Jezulátka se postupně rozšířil nejen po Evropě, ale i do zemí Latinské Ameriky. Nyní každoročně navštíví sošku přes dva miliony lidí.
