Američané jsou už v Plzni. Válka není, všude mír!

Plzeň – Osvobozením Československa spojeneckými vojsky v květnu 1945 skončily boje druhé světové války Evropě. Většinu území dnešní České republiky obsadila sovětská armáda, převážnou část západních Čech pak jednotky 3. americké armády generála George Pattona. Rozkaz generála Dwighta Eisenhowera k postupu do nitra Československa zazněl 4. května, čímž začaly klíčové operace Američanů v Čechách. Plzeň se vojáků s bílou hvězdou dočkala 6. května. Již tehdy ale velitelé věděli, že za žádnou cenu nemají překročit linii Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice-Linec.

Nepokoje a povstání z řad obyvatel města se strhly již v dnech předešlých, odstartovali je dělníci v místních Škodových závodech. Jednou z významných událostí bylo obsazení vysílače pro hlášení letových zpráv, určeného také k rušení vysílání z Londýna. V poledních hodinách 5. května se po dobytí vysílače rozneslo Plzní volání dr. Karla Šindlera: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří. Voláme Vás, občané města Plzně a celých západních Čech. Oznamujeme Vám, že jsme se zbavili nadvlády Němců a jsme svobodni.“ Bezbřehému optimismu ale pořád stály v cestě zákroky německých vojáků a gestapa proti obyvatelům města.

„Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří! Nechť žije svoboda, nechť žijí naši spojenci. Oznamuji všem obyvatelům Československé republiky, že pancéře 16. divize jsou na náměstí Republiky v Plzni. Viděl jsem na vlastní oči přijíždět pancéře ze západu. Slyšel jsem hukot tankových motorů. Podával jsem ruku americkému důstojníku. Slyšel jsem americký hovor. Po šesti letech nacistické hrůzovlády jsme svobodní. Americké pancéře jsou na náměstí Republiky. Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří.“

Reportáž Miroslavy Vildové (zdroj: ČT24)

Časného rána 6. května se k městu blížil zvuk sílící bouřky. Ve skutečnosti šlo o lomoz přijíždějících amerických tanků skupiny plukovníka Nobleho, které tvořily předvoj 16. obrněné divize brigádního generála Johna Pierce, později se k osvobozování Plzně připojily příslušníci 97. pěší divize a vojáci slavné 2. pěší divize zvané Indian Head.

Čtvrt hodiny po osmé stanula americká armáda v srdci města - na plzeňském náměstí. Počáteční oboustranný ostych a nedůvěru obyvatel i vojáků vystřídala spontánní euforie, slzy a jásot. Kolem deváté hodiny však vtrhla do radosti střelba z kostela sv. Bartoloměje, který je dominantou plzeňského náměstí. Střílet se začalo z řady kostelních věží v Plzni. Po 16. hodině ale bojůvky utichají a dochází k podpisu kapitulace přítomných německých jednotek. Plzeň je v tu chvíli zcela svobodná.

Spojenci otáleli na demarkační čáře, Praha mohla být svobodná o čtyři dny dříve

Americký velitel George S. Patton, který se svými jednotkami osvobodil Plzeň a došel až do Rokycan ležících od Plzně směrem na Prahu, chtěl postupovat dále až do metropole a osvobodit ji. Zastavil ho ale Eisenhowerův dřívější rozkaz nepřekročit linii kontaktu s Rudou armádou. Tzv. demarkační linie zůstala platná a dodržená i přesto, že Spojenci na ní museli otálet někdy 2 až 3 dny, než se s Rudou armádou setkali. Tím například bylo dáno, že Plzeň až do Plas (mimo Plasy) osvobodila americká armáda, která zde byla již 5. května, kdežto Sověti dorazili do Prahy až o čtyři dny později. Americká vojska byla přitom od hlavního města vzdálena jen zhruba 3 hodiny jízdy. Vrchní velitelé amerických vojsk ovšem Pattonovi zabránili v postupu na Prahu v domnění, že Rudá armáda již zahájila operaci na osvobození Prahy.

To ovšem tehdy ještě nebyla pravda, operace byla zahájena až později. V době, kdy armáda George S. Pattona čekala v Plzni na rozkazy ohledně dalšího postupu do Čech, jednotky Rudé armády se těžko probíjely přes německé obranné linie v okolí Drážďan. Hlavní sovětský útok směřoval totiž přes polské roviny na Berlín a hlavní frontový nápor se tak Praze vyhnul. 30. dubna 1945 Berlín padl a sovětská vojska maršála Koněva se na Stalinův rozkaz vydala osvobodit Prahu. Stále ještě houževnatý odpor německých jednotek v okolí Krušných hor i jejich samotný přejezd zapříčinily pomalý postup sovětských jednotek. Tak Pražané museli čekat na příjezd rudoarmějců až do ranních hodin 9. května 1945.