Poslední rozloučení s Otakarem Rambouskem se koná 11. června od 10:00 v pražském strašnickém krematoriu.
„Právě Otakar Rambousek objevil Mašíny pro veřejnost. Šlo o nesmírně statečného člověka,“ řekl historik Petr Blažek. V roce 1999 prezident Václav Havel vyznamenal Rambouska medailí Za zásluhy.
Po Únoru utekl na Zapád a stal se z něj agent chodec
Když po únorovém převratu komunisté uzavřeli hranice, bylo třeba hledat spojení mezi lidmi na Západě a těmi „uvnitř“. Neprostupná železná opona ještě nestála, a tak se nabízela nejjednodušší cesta přes takzvanou zelenou hranici - proto se objevili agenti-chodci.
Otakar Rambousek pocházel z pražské rodiny, po otci se učil instalatérem. Když nacisté obsadili Československo, odvlekli schopné lidi na práci do říše, mezi nimi i Rambouska. Domů se vrátil ze zdravotních důvodů v roce 1944.
Na jaře 1945 se dvaadvacetiletý Rambousek přidal k ilegální odbojové skupině František. Po osvobození se stal osvětlovačem zpravodajského filmového štábu. Všechno ale pro Rambouska jako pro člena národně socialistické strany skončilo v únoru 1948.
Z uprchlíka agentem - v červnu 1948 přešel Rambousek ještě se třemi studenty hranici do Německa. „Agentem chodcem se člověk nestane tak, že by se někde přihlásil. Oslovili mne jako uprchlíka v lágru, přišel velitel lágrové policie a já se s ním začal bavit,“ vzpomínal před několika lety na tehdejší dobu Rambousek.
Agent Rambousek poprvé přešel hranici do Československa v dubnu 1949, nakonec tuto cestu vykonal čtrnáctkrát. Při poslední cestě ho ve vnitrozemí zatkli. Zachránilo jej jen to, že nepoužil zbraň - při následném soudním procesu dostal „jen“ doživotí. Pomohlo mu i to, že bojoval v pražském povstání proti nacistům a také dělnický původ. Odseděl si patnáct let, z toho deset v Leopoldově. Když vyšel z vězení, psal se rok 1964.
Po druhém útěku skončil v USA
Když za čtyři roky začalo tzv. pražské jaro, nechtěl s ostatními reformovat komunismus. Stal se předsedou dokumentační komise sdružení K-231 a shromažďoval dokumenty a svědectví o poměrech v komunistických vězeních. Po srpnové okupaci utíkal na Západ znovu. „Měli jsme v papírech napsáno, že cestujeme do bulharské Sofie. Ale dojeli jsme do Jugoslávie, do Mariboru a chtěli do Rakouska. Ale odtud nás vrátili. Tak jsme přešli hranice do Itálie nedaleko slovinské Gorice. Tam to bylo bez problémů.“
Rambousek se ohlásil u amerického vojenského atašé v Římě. Použil své staré krycí jméno František Damica a za pár týdnů se už mohl přestěhovat do USA. Americký Kongres totiž přijal tajný dodatek k imigračnímu zákonu, který říkal, že každý rok má na přistěhovalecké vízum nárok tři sta lidí, kteří nasazovali svůj život ve prospěch USA.
Amerika se mu sice odvděčila, ale vzala mu též vnuka - 11. září 2001 zaútočili teroristé na New York, ve věžích WTC zahynul jeho sedmadvacetiletý vnuk Lukáš.
