Praha - Školská soustava v Česku doznala od roku 1774, kdy byly položeny její základy, už nesčetných změn. Společenské poměry se odrážely v obsahu vzdělávání, typech škol, ale i v délce povinné docházky, která se různě měnila od šestileté až třeba po desetiletou. Současnou strukturu škol, včetně všem známou ZDŠ, máme od 15. prosince 1960. Tehdy schválený zákon mimo jiné také prodloužil povinnou školní docházku znovu na devět let. Dále uzákonil znovu devítiletou školní docházku a vytvořil jednotnou školskou soustavu, kde na sebe jednotlivé stupně škol navazovaly a umožňovaly získat i nejvyšší vzdělání.
Povinné všeobecné vzdělání poskytovaly základní devítileté školy (známé ZDŠ), členěné na první a druhý stupeň (5 + 4). Vrátila se výuka psaní a vlastivědy, zavedla se tělesná výchova, hudební a výtvarná výchova a výuka ruštiny. Střední školství tvořily tříleté střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ), čtyřleté střední odborné školy, síť odborných učilišť, učňovských škol, střední školy pro pracující, odborné školy, podnikové technické školy, konzervatoře a příslušné ročníky škol hudebních a tanečních a školy pro mládež vyžadující zvláštní péči. Bylo uzákoněno studium pracujících, tedy při zaměstnání, jako součást vzdělávacího systému.
Kromě jiného byla „veškerá mládež zapojena různými způsoby do práce výrobní“. Na ZDŠ to bylo formou nového předmětu pracovního vyučování. Na SVVŠ měli studenti s maturitou navíc získávat výuční list k nějakému dělnickému povolání.
Další rozsáhlou reformu zaznamenalo školství, když se zákonem z roku 1978 povinná školní docházka prodloužila na 10 let. Základní škola byla v letech 1979 až 1989 zkrácena na osm let (poprvé se nekryla s délkou povinné docházky), a další nejméně dva roky museli žáci absolvovat na některé střední škole, čímž vlastně získali střední vzdělání. Základní devítiletou školu zrušil nadobro zákon z roku 1984, v tu dobu končili žáci, kteří do ní nastupovali v roce 1975. K devítileté povinné školní docházce, která platí i dnes, se školáci vrátili v roce 1990.
