Praha - Když chce dnes volič znát předvolební programy politických stran, jednoduše si je najde na internetu, ale před 20 lety byly volební programy tak trochu nedostatkové zboží. Lidé se k nim dostali buď v novinách, poštovních schránkách nebo na volebních mítincích. A co vlastně slibovaly strany, které se ucházely o přízeň voličů na jaře 1992? Všechno možné, jen na jednu věc zapomněly - o rozpadu federace v programech volič nenašel ani slovo. A legendární dvojdomek? Podle Jána Čarnogurského poslední naděje pro společný stát.
Tehdejší předseda české vlády Petr Pithart ve speciálu ČT24 politické strany trochu omlouvá. „Na jaře 1992 vůbec nebylo jasné, že by se musel rozpadat stát. Nejspíš proto to programy neřešily,“ tvrdí Pithatr. Nicméně připouští, že strany tehdy slibovaly, že budeme žít ve společném státě, rozpad federace měli v programu jen slovenští nacionalisté. „Ve volebních programech to nebylo a v podstatě to, co se půl roku po volbách stalo, bylo nelegitimní, protože voliči nedali politikům svolení k tomu, aby rozdělili stát,“ vysvětluje Pithart. Tenkrát kandidoval za Občanské hnutí, které totálně propadlo i přesto, že před volbami mělo 60 poslanců ve Federálním shromáždění, 15 poslanců v ČNR a asi 15 ministrů. „Udělali jsme spoustu chyb, tu kampaň jsme dělali nepřesvědčivě a nešlo nám to,“ dodává Pithart.
Ani Slováci si podle tehdejšího šéfa slovenské vlády Jána Čarnogurského neuměli ještě představit, že by se federace rozpadla. A tak to ponechali vývoji, kterého se chopil Vladimír Mečiar. Ten ještě před volbami byl sice chaotický a horkokrevný, jak tvrdí Pithart, ale stál za myšlenkou společného státu. Avšak po volbách přišel nový Mečiar…
Nové reprezentace, Klaus - Mečiar, nebyly schopné dosahovat ani dílčích dohod. „Tak asi dva měsíce po volbách se objevila v Lidových novinách výzva pro Václava Klause s názvem Odvaha k rozhodnutí,“ popisuje tehdejší situaci Čárnogurský. Podle něj to byl vzkaz pro Klause, aby rozhodl o rozdělení republiky.
Poslední záchrana? Pithartův dvojdomek
Právě Petr Pithart do česko-slovenských vztahů přispěl dnes už legendární teorií o dvojdomku: „Chci dnes zdůraznit, že je docela dobře možné začít se věcně a klidně dohadovat na typu nějakého volnějšího soužití, než je dnešní stát, na typu, kterému říkám pracovně dvojdomek.“
Proč dvojdomek? „Já jsem chtěl, abychom se dohodli, zda chceme spolu žít, a pak se lze domlouvat na variantě soužití,“ vysvětluje dnes své myšlenkové pochody Pithart a dodává: „Já jsem si zoufal z toho, jak každý politik jinak rozumí tomu, co je federace, co je funkční federace, co je konfederace…“ Svá slova dokladuje na tom, že ani sám Mečiar nevěděl, že svrchovanost a suverenita jedno jest.
Ján Čarnogurský se dnes Pithartovi omlouvá, že tehdy nedokázal docenit jeho myšlenku. „Vize Petra Pitharta byla jediná, která ještě mohla společný stát zachránit, například ve formě konfederace.“
Mělo být referendum?
Oba tehdejší premiéři se shodují v tom, že už bylo pozdě a navíc politici se báli, že by se obyvatelé republik neshodli. Podpisů, které žádaly referendum, bylo prý ke dvěma milionům. Ale to nestačilo, neboť o tom musely rozhodnout ústavní orgány. „Na podzim ale už byly věci natolik rozběhlé, že to nemělo smyl. Navíc strašila představa, že v jedné zemi řeknou 'ano, chceme společný stát' a ve druhé 'ne, nechceme'.“
