Praha – Před 75 lety zahájilo nacistické Německo okupaci českých zemí. Spontánní reakce lidí byla odmítavá, ale lidé se museli životu v protektorátu přizpůsobit. Za protektorátu byly potraviny na příděl, mnohé suroviny nebyly vůbec, místo jiných se objevily náhražky. Za tajnou zabijačku hrozil trest smrti, za nepřiznanou slepici měsíc vězení. Začaly se proto vydávat speciální kuchařky a pořádat kurzy vaření, aby hospodyňky věděly, jak náhražky zpracovat. Korupce a černý trh vzkvétal a podporovali ho i samotní gestapáci.
Jídlo za protektorátu: Náhražky i tajné zabijačky
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich začal po příchodu do protektorátu okamžitě uskutečňovat politiku cukru a biče. Politiku „cukru“ nasměřoval hlavně na české dělníky. Šlo mu především o 800 tisíc dělníků, pracujících v českých a moravských zbrojních továrnách, na jejichž pracovních výkonech závisel úspěch celého wehrmachtu. Jim poskytl vyšší příděly tuků, cigaret, alkoholu, pro ně začal zřizovat nové podnikové stravovny, rekreační střediska, tři tisíce z nich poslal na pobyt do Luhačovic a zorganizoval pro ně masovou akci s rozdáváním nové pracovní obuvi.
Dělník v průmyslu dostával měsíčně 430 korun, v závodní jídelně obdržel teplé jídlo za 2-4 koruny, přičemž na černém trhu jedno vejce stálo 10 korun a kilo masa až 300 korun. Dokument: Budujeme lepší zítřek
Obědvání v jednom z pražských podniků NOÚZ (5.8.1942)
„Jídlo bylo na příděl. Rodina dostala na měsíc potravinové lístky, se kterými směla přijít do jí určeného obchodu a jen s nimi mohla kupovat jídlo. Některé komodity, například mýdlo, bylo pouze na rok,“ vyprávěla historička Radka Šustrová ve Studiu 6.
„Jak válka postupovala, bylo jídla stále méně. Jídlo směřovalo na frontu. Zostřoval se dozor i tresty za prohřešky proti řízenému hospodářství. To jsme pak zůstávali odkázáni na příděly z potravinových lístků. Nevěděla jsem, co to je čokoláda a jak vypadají banány, citróny nebo pomeranče. Zato jsem v té době poznala, jak chutná umělý med, marmeláda z řepy a chleba s margarínem místo másla. I náhražkové bonbóny byly na příděl. Pytlík na měsíc. Když jsem si to rozpočítala, vyšel mi jeden bonbón na dva dny.“
Z filmu Vlak štěstí a naděje (1985)
Protektorátní vesnice byla navenek prezentována jako klidná idyla. Obyvatelé měst na venkov i žárlili. Každý, kdo měl příbuzného a známého na vsi, se tam lačně vypravoval, aby si přilepšil. A pak nelehce pašoval jídlo přes nádražní kontroly. „Na výpadovkách z Prahy stály kontroly a jakmile zjistily, že někdo veze z venkova do Prahy maso nebo brambory, hrozil mu trest smrti. Jen během prvního stanného práva byly 2 pětiny všech trestů smrti vyneseny právě nad šmelináři. Mělo tím dojít k omezení černého obchodu,“ řekl historik Detlef Brandes.
GALERIE
videogallery_427040
Gestapáci kontrolovali, kolik máte dobytka, a žádali příděly
Život na vesnici ale takovou idylou nebyl. Byl časem nepřetržitých kontrol, věčného sčítání dobytka a drůbeže a až neskutečných potravinových náhražek. Obzvláště poté, když Heydrich pojal své poslání u nás také jako boj proti „keťasení a křečkování“ a zavedl nekompromisní tresty za hospodářské přečiny. „Byli úředníci, kteří chodili a do knih zapisovali, jak sedláci hospodaří, kolik plodin vyrábí, kolik má kdo dobytka, kolik odvádí masa. Bylo to řízeno, ale mohu vám říci, že pokud jsme to plnili, Němci proti nám nebyli. Proti pozdějšímu režimu, komunismu, byli Němci úplní páni,“ řekl pamětník Miloslav Růžička. Ale i němečtí kontroloři byli leckdy hladoví.
GALERIE
Žně v Žalkovicích v roce 1943 zdroj: ČTK
Dokument: Venkov zachraňuje Prahu
- „Když se gestapákům dala kořalka nebo slanina a přidal se jim pytel mouky, tak se chlapi dostali i z hodně prekérních situací. Vždycky se to tak nějak vykorupčilo,“ vypráví pamětník Pavel Stavěl.
- „Kontrola chodila namátkově, někdo vždycky zavolal, že jde, tak jsme schovávali slípky do pytle a nesli jsme je do slámy,“ vzpomíná Libuše Holcmanová.
- „Mohli jsme si i zabít prase, to za komunismu třeba ne. To přišli a ještě ho sebrali,“ vypráví Miloslav Růžička
GALERIE
Zabijačka (2.2.1939) zdroj: ČTK
Za jednu slepici přes počet byl trest 4 týdny vězení a pokuta 100 korun. Za nesplnění dodávek byla pokuta 200 korun. Často musel jít i sedlák na černý trh, aby mohl koupit vajíčka, aby sám splnil normu. Za tajnou zabijačku hrozil až trest smrti, Heydrich v rámci protilichevní akce opravdu několik exemplárních trestů smrti podnikl.