Praha – Zastupitelé Prahy 2 se rozhodli, že neudělí in memoriam čestné občanství Františku Krieglovi – muži, který byl u nástupu komunismu k moci v Československu, ale současně i reformnímu komunistovi, významnému představiteli pražského jara 1968 – jedinému, který v Moskvě nepodepsal souhlas s okupací. Návrh zastupitele Michala Uhla (za Stranu zelených) vzbudil bouřlivou diskusi. Na Krieglově statečnosti se sice zastupitelé shodli, nakonec se však ukázalo, že většina z nich považuje za důležitější jeho roli při nástupu komunismu v Československu – v únoru 1948 byl čelným představitelem Lidových milicí.
Nadšený komunista a spolupachatel zločinů přelomu 40. a 50. let – nebo hrdinný odpůrce uzurpátora a oběť normalizačního režimu? Čili padouch, nebo hrdina? Tuto otázku probírali zastupitelé Prahy 2, když zastupitel Michal Uhl (za Stranu zelených) navrhl udělit čestné občanství Františku Krieglovi. V projevu k zastupitelům vyzdvihl Michal Uhl Krieglovu „mimořádnou osobní a státnickou odvahu“, když jako jediný z představitelů pražského jara unesených v srpnu 1968 do Moskvy odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Nikdo přitom nevěděl, co se stane, nepodepíše-li. „Počítal s tím, že za to může zaplatit životem. Měl by být vzorem a mementem,“ zdůraznil Michal Uhl. Podobně podpořili lokální vyznamenání Františka Kriegla místostarostka Kateřina Jechová (SZ) či zastupitel Jan Pech (ČSSD).
V zastupitelstvu ale návrh na udělení čestného občanství nenašel dostatečnou podporu. Řada zastupitelů upozorňovala, že hrdina srpna 1968 v prvé řadě sám pomohl přivést Československo do moskevského područí. „František Kriegel nepochybně projevil osobní statečnost, ale v roce 1948 byl jedním z čelných soudruhů, kteří budovali komunistický režim,“ uvedl v diskusi zastupitel Jaroslav Šolc (Občané za spokojené bydlení). „Nelze zavřít oči nad jeho někdejší činností. Lidé tehdy přišli o životy, o domovy, o majetky,“ dodal. Místostarosta Jan Vaněk (ODS) pak řekl, že Krieglovo hrdinství musí srovnat s tím že „dvacet let aktivně budoval komunismus, působil v Lidových milicích“. Jeden z občanů, kteří se zapojili do debaty, potom poznamenal: „Kdyby bylo v roce 1948 méně lidí, jako byl pan Kriegel, tak by se v roce 1968 nemusel Kriegel projevit jako hrdina.“
František Kriegel se narodil počátkem minulého století v Haliči, podařilo se mu však dostat na vysokou školu a vystudoval medicínu. Současně vstoupil ve 30. letech do komunistické strany. Statečnost projevil již před válkou, kdy odcestoval do Španělska, kde se v rámci interbrigád zúčastnil občanské války. Během druhé světové války nepobýval v Československu, dostal se až do Číny, kde působil jako lékař u tamního komunistického protijaponského odboje – čínské Rudé armády.
Po válce se vrátil do Prahy, dostal se do významných stranických pozic a v období únorového převratu v roce 1948 byl zástupcem velitele hlavního štábu Lidových milicí. Později se stal trnem v oku nejvyššímu vedení KSČ a o své funkce přišel. V 60. letech se přesto vydal na Kubu radit se zdravotnictvím čerstvé Castrově vládě. V Československu nadešla jeho vrcholná chvíle v roce 1968, kdy se stal předsedou Ústředního výboru Národní fronty a zasedal ve vedení strany. Záhy poté, co v Moskvě nepodepsal, o funkce přišel a stal se terčem tajné služby. Když přišel v roce 1969 o poslanecký mandát, byl Kriegel již v důchodovém věku. Tehdy se zapojil do opoziční činnosti, která vyvrcholila jeho podpisem Charty 77. O dva roky později zemřel.
V názoru na Kriegla nejsou jednotní ani odborníci a pamětníci. Český rozhlas (ČRo) nedávno uvedl, že zatímco Konfederace politických vězňů Krieglovo hrdinství odmítá, Nadace Charty 77 je přesvědčena o jeho statečnosti a pojmenovala po něm i ocenění za občanskou statečnost.
