Na den, kdy svého bratra viděl naposledy, si Ludovít Végh pamatuje přesně i po sedmdesáti letech. „Matka seděla na dvoře a pletla. A můj bratr oznámil mně a matce – chci vám něco říct,“ vzpomíná Végh.
Jako Žid v roce 1941 Mikuláš v tuzemsku dál studovat nemohl. Vysněnou medicínu proto chtěl dokončit v bývalém Sovětském svazu. Jenže místo vysokoškolské lavice ho tehdejší sovětský režim poslal do gulagu. „Měl na sobě sváteční šaty – jediné sváteční šaty, které mu daroval otec. A ty ho doprovázely až do smrti,“ konstatoval Végh.
Z lágru psal jeho bratr dopisy, ve kterých prosil rodinu o jídlo. Jeho osud odhalili až historici Ústavu pro studium totalitních režimů teprve nedávno, když v archivech počítali oběti sovětských represí. „Po jistém hledání se nám nakonec podařilo v Užhorodě ten spis najít,“ podotkl historik Jan Dvořák.
Podobně jako Mikuláš Végh skončilo v pracovních táborech Sovětského svazu 25 tisíc Čechů a Slováků. Do nich se vydává - bez mapy a pěšky - už jen tým českých historiků. Z fotografií poskládali virtuální prohlídku lágru, kterou chtějí rozšířit na celé muzeum.
