Praha - Masové protesty proti komunistickému režimu, které žádaly především politickou pluralitu, svobodné volby a odchod zkompromitovaných politiků, vyvrcholily obřími, třičtvrtěmilionovými demonstracemi 25. a 26. listopadu na Letné a generální stávkou o den později. Nové uspořádání společnosti se však formovalo především v následujících týdnech a měsících a skončilo 29. prosince, kdy byl Václav Havel jednomyslně zvolen prezidentem. V souvislosti s jeho volbou se často skloňuje jméno Mariána Čalfy, kterého historik Jiří Suk označil jako „technologa moci“, který Havlovu volbu zprostředkoval.
Čalfa dokonale zrežíroval Havlovo zvolení prezidentem
Historik Suk v Hyde Parku: "Čalfa byl technologem moci" (zdroj: ČT24)
Problém Alexandr Dubček
Poslední listopadové dny, kdy již bylo patrné, že se režim hroutí, položily otázku, kdo se stane novým prezidentem Československa. Myslitelní kandidáti byli dva, disident a neformální lídr Občanského fóra Václav Havel a Alexandr Dubček, bývalý první tajemník ÚV KSČ, populární slovenský politik spojovaný s Pražským jarem, který byl po roce 1968 odstřižen od moci a vyloučen z KSČ.
„Alexandr Dubček by považoval za historickou satisfakci, kdyby se stal prezidentem. Velmi o ten post stál,“ říká historik Jiří Suk. Podle něj bylo pro budoucí zvolení Václava Havla klíčové, že měl silnou podporu Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí, což Dubček nesl nelibě. „Nemohl se smířit s tím, že Občanské fórum a Veřejnost proti násilí na Slovensku podpořily Václava Havla. Jakmile se tato dvě dominantní hnutí rozhodla Havla podpořit, tak se víceméně musel stát prezidentem,“ tvrdí Suk.
Alexander Dubček
Jednání s Čalfou
Samotná podpora Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí však pro Havlovo zvolení nebyla dostačující. V té době se silně ozývaly hlasy pro přímou prezidentskou volbu, v níž by však měl zřejmě větší šanci uspět Dubček, nikoliv v širokých vrstvách populace méně známý Havel. Jeho zvolení v nepřímé volbě parlamentem složeným ještě z komunistických zástupců nakonec za zvláštních okolností prosadil Marián Čalfa, toho času předseda Vlády národního porozumění. Exkluzivní rozhovor s Čalfou, který jinak o své úloze při vyjednávání Havlovy volby s novináři příliš nekomunikuje, získal v roce 1994 historik Suk, který Čalfu popsal jako hlavního režiséra předání moci.
„Co se týče toho finále, tzn. od 15. prosince, kdy se setkal s Václavem Havlem mezi čtyřma očima a nabídl, že mu do konce roku zajistí zvolení prezidentem, byl technologem moci, který dokázal zvládnout parlament. On sám říká, že používal i velmi tvrdé prostředky, nevyjadřuje se jaké. Ze svědectví Jiřího Svobody víme, že komunistickým poslancům, kteří se volby nechtěli zúčastnit, bylo tvrdě vyhrožováno.“
Václav Havel: „Čalfa je bude taky vydírat. A má pro ně nebezpečnější argumenty než rozkládající se komunistická strana.“
Marián Čalfa: „Byl jsem opravdu hodně brutální. Prostě byli poslanci, kterým se muselo domluvit, a já jsem byl opravdu velmi zlý.“
Význam Čalfovy role zdůraznil i bývalý předseda české vlády Petr Pithart. „To byl přeběhlík Marián Čalfa, který tu techniku zařídil. My jsme nemohli dokázat, aby komunistické Federální shromáždění volilo Havla. Čalfa to zařídil. Kdyby tomu tak nebylo, byl patrně tehdy schválen zákon o přímé volbě,“ popsal. „Byl jsem hrozně naštvaný, že se nenašlo aspoň deset, dvacet, kteří by nezvedli ruku. Říkal jsem si, že ten Čalfa tu práci udělal zatraceně dobře. Mohl trochu ubrat. To nebyla žádná sláva. Byl zvolen stejně jako ti před ním,“ vzpomíná na Havlovo zvolení Pithart - více čtěte zde.
Za vyjednávání s Čalfou sklidil Havel ostrou kritiku i od některých představitelů Občanského fóra, například od Ivana Dejmala, pro nějž bylo únosnější variantou prezidentskou volbu prohrát než jednat s představitelem bývalého establishmentu. S tím historik Suk nesouhlasí, podle něj bylo jasným cílem revoluce dosadit Havla na Hrad. "Pokud to nešlo bez použití tvrdších prostředků, tak by Občanské fórum muselo tu revoluci zabalit. 'Když mě parlament nezvolí, tak nebudu prezidentem.' To je nesmysl. Dynamika událostí je velmi tvrdá a jasná. Moc se prosazuje i za použití takovýchto prostředků. Mohlo to být i horší," tvrdí Suk.
Česká republika si v těchto dnech připomíná 25 let od událostí listopadu 1989. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24, kde kromě článků připomínajících přelomové události najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.