Praha – Zavedení genderových kvót podle požadavků EU česká vláda nepodpoří. Na dnešním jednání totiž odmítla návrh její směrnice, která navrhovala kvóty pro ženy či muže pro obsazení dozorčích a správních rad velkých firem. Směrnici přitom už v létě podpořila vládní rada pro rovné příležitosti žen a mužů i ministryně práce Michaela Marksová a minulý týden se pro ni vyjádřil i ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.
Návrh na zavedení kvót prosadila v EK předloni tehdejší eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová. Podle záměru EU by měli ženy či muži v podnicích, jejichž akcie se pohybují na burze, obsadit nejméně 40 procent křesel. Směrnice stanovila, že tuto hranici by měly státní podniky dosáhnout v roce 2018, soukromé pak o dva roky později. V Česku by přitom směrnice zasáhla méně než dvacet firem, zatímco v celé EU až 5 000. Aby vstoupila v platnost, musí ji podpořit europarlament, ale potřebuje získat i podporu členských států: „Musíme se dostat na tzv. blokační minoritu,“ upřesnila eurokomisařka Věra Jourová. V současnosti je ale proti směrnici širší skupina států.
Kabinet Bohuslava Sobotky se přitom zavázal ve svém programovém prohlášení, že bude „důsledně uplatňovat princip rovnosti žen a mužů“ a že bude také „usilovat o podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích“. Na dnešním jednání ale pro směrnici hlasovali jen tři ministři za ČSSD, zatímco KDU a ANO byly proti, ministr obrany Martin Stropnický se zdržel hlasování.
„Nechápu postoj zejména ministrů a ministryň za hnutí ANO, protože paní eurokomisařka (Věra) Jourová výslovně vládu o změnu postoje požádala,“ uvedla ministryně práce Marksová a stejně hovořil vrchní vládní legislativec Dienstbier; akcentoval, že pro bruselskou normu byla i europarlamentní frakce liberálů, jejímž je ANO členem.
„Je potřeba zdůraznit, že tato směrnice byla velmi mírná a dávala obrovský prostor národním státům,“ prohlásil Jiří Dienstbier v Interview ČT24. „Zásadní přínos směrnice by nespočíval jen ve vyrovnanosti zastoupení. Vyžadoval, aby se stanovila jasná kritéria výběrových řízení u daných společností, týkalo by se to například společnosti ČEZ. Zavedení transparentních pravidel by bylo posunem vpřed.“ Podle Dienstbiera šlo ze strany ANO především o ideový postoj, argumentovalo prý pozitivní diskriminací.
Kabinet se přitom stopkou pro evropskou směrnici dostává do schziofrenní situace, kdy popírá svůj měsíc starý záměr. Podle schválené vládní Strategie pro rovnost žen a mužů do roku 2020 by totiž vedení státu a firem alespoň 40 procent žen obsahovat měla. Pomoci k tomu mají takzvaná pozitivní opatření, například právě kvóty. Strategie počítá i s bojem proti propastným rozdílům mezi platy žen a mužů a zároveň chce přilákat více mužů do učitelské profese či motivovat je k péči o děti a seniory.
Socioložka Jiřina Šiklová:
„Diverzita je dobrá, ale když se to vezme jako zákon, může to působit negativně. Ženy, které se tam dostanou, nebudou působit jako nejlepší specialistky, ale jako ty, které se tam dostaly jen díky kvótám.“
Ředitelka Fóra 50%, Jana Smiggels Kavková:
„Bez kvót budeme čekat třeba dalších 150 let, necháme-li to přirozenému vývoji. Už jen to, že se o jejich zavedení diskutuje, vedlo k tomu, že řada firem zavádí speciální programy na podporu diverzity ve svých řadách.“ Fórum zavedení kvót podporuje, zároveň ale upozorňuje, že by jejich zavedení nemělo nikoho do funkcí nutit.
Eurokomisařka pro rovné příležitosti Věra Jourová:
„V EU žije 56 procent žen, přitom ve vedení podniků je jich pouze 16 procent, v České republice dokonce jen necelých sedm procent. Přitom je prokázané, že kombinace žen a mužů v orgánech podniků přináší kreativitu, inovace a lepší ekonomické výsledky. Proto bychom neměli rezignovat na zlepšení situace a podpořit vyšší zastoupení žen.“
Návrh směrnice EU původně odmítla někdejší pravicová vláda i bývalý parlament
ČR se tehdy zařadila do skupiny států, které chtěly předlohu zablokovat, například vedle Německa, Británie, Estonska. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) ale v červnu na jednání ministrů v Lucemburku prohlásila, že ČR svůj přístup nejspíš změní. Navázal na ni ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD), který to označil za logické vzhledem k tomu, jaký důraz česká vláda na rovné šance klade ve svém programu. Upozornil navíc, že to není jen otázka rovných příležitostí, ale i ekonomický problém, protože Česko si nemůže dovolit využívat potenciál jen poloviny společnosti.
Severské země
Jako první přijalo zákon o genderových kvótách Norsko v roce 2003. Předloha tam vstoupila v platnost 1. 1. 2006. Norský zákon nařizuje, že ženy musí tvořit minimálně 40 procent členů představenstev veřejně obchodovatelných firem. V některých oblastech ale už počet žen na těchto postech vyžadované minimum přesahuje. Tendence je navíc vzestupná. Pro srovnání: v roce 2002 jich bylo jen 6 procent.
Podobné kvóty používají i další skandinávské země. Právě Skandinávie je důrazem na gender pověstná – díky kvótám se nyní v tamní politice pohybuje téměř dvakrát více žen než v české. V Česku jde o 17–26 %, v severských parlamentech o 39–47 %.
