Pokud si lidé v prostředí virtuální reality vyzkoušejí umírání, výrazně to pak snižuje jejich obavu ze smrti a umírání.
„Zážitky blízké smrti“ jsou kontroverzním vědeckým tématem. Staly se oblíbeným argumentem pro existenci posmrtného života i důkazem toho, že smrt je opravdu definitivním koncem. Opravdových poctivých studií na toto téma ale existuje jen minimum – veškeré „důkazy“ jsou tedy vlastně spíše historky. Jednou z těch nejčastěji opakovaných je, že lidé, kteří si prošli „zkušeností blízkosti smrti“ se později méně obávají příchodu smrti i procesu umírání.
Co je smrt:
Tým z barcelonské univerzity teď provedl experiment, který by mohl naznačit, jestli se tyto úvahy o něco opírají. Vědci pro 32 dobrovolníků (všechno to byly ženy) připravili simulaci ve virtuální realitě, která jim měla nabídnout zkušenost „opuštění vlastního těla“, o níž řada umírajících hovoří. Autoři zveřejnili informace o celé studii v odborném časopise PLOS ONE. Popsali v něm, jak navodili u testovaných osob stav blížící se smrti, jak na to lidé reagovali i důsledky, které to mělo.
Podívejte se, jak pokus probíhal:
Pokus mezi životem a smrtí
Pokusné osoby seděly ve speciálním křesle, na hlavě měly helmu na virtuální realitu a vědci jim do ní pouštěli předem připravený program. Na začátku experimentu se pokusili vědci ještě více zdůraznit pocit pohybu a pádu – nechali na ně padat shora balonky. Ve virtuálním světě viděli, že jim na ruce padají kuličky, na reálném těle cítili na stejném místě díky elektromotorkům jemné vibrace. Mělo to vytvořit ještě hlubší ponoření do virtuálního světa a zajistit, že zážitky z něj budou působit co nejvíce realisticky.
Ve virtuální realitě se také mučí:
Po nějaké době toho, co si testované osoby užívaly virtuální tělo, jim náhle vědci změnili perspektivu. Ve virtuálních brýlích již neviděli „v první osobě“ tedy z vlastního pohledu, ale perspektiva se změnila na pohled třetí osoby. Najednou tedy lidé viděli své tělo shora, připadalo jim to, jako by ho vlastně opouštěli. Mohli sledovat, jak se vzdalují od těla, které zůstává na křesle pod nimi, stoupali (díky odlomování kamery) stále výše ke stropu. Jiná skupina testovaných osob „tělo neopustila“, jejich experiment zahrnoval pouze část zážitků pozorovanou z vlastního pohledu.
Odpovědi na základní otázky zatím nejsou
Několik desítek minut poté, co tento pokus proběhl, dostaly dobrovolnice desítky otázek nejrůznější povahy – byly mezi nimi ukryté i dotazy na to, jaký mají strach ze smrti a umírání. Podle výsledků studie bylo jednoznačně patrné, že osoby, které podstoupily zkušenost opuštění vlastního těla, projevovaly výrazně menší míru úzkosti než ti, kdo to nezažili. Vysvětlením je podle autorů studie, že jde o mechanismus, jenž ukazuje smrt jako něco bez negativních důsledků – jde jen o pohyb a navíc příjemný.
Nutno dodat, že šlo o jediný experiment založený na relativně malém vzorku, navíc se ho doposud nikdo nepokusil opakovat, což je pro jeho význam nejdůležitější. Bude ještě potřeba mnoha dalších pokusů a jejich ověřování, než se bude dát tato práce využít pro něco praktického, například jako pomoc tomu, aby umírající opouštěli život důstojným způsobem.
