Vědci díky skenování získali dosud nejvěrnější snímky vraku Titaniku

Vědci díky skenování v reálné velikosti získali dosud nejvěrnější snímky vraku Titaniku, včetně trojrozměrného modelu celé zaoceánské lodi, která od svého ztroskotání v roce 1912 spočívá na dně severního Atlantiku v hloubce téměř čtyř kilometrů.

Podle serveru BBC News umožňuje 3D pohled celou loď vidět tak, jako by byla odčerpána oceánská voda. Zároveň experti doufají, že záběry umožní lépe odhalit, co se stalo se zaoceánským parníkem společnosti White Star Line (WSL) při tragédii, která si vyžádala přes 1500 lidských životů. Video je na stránkách BBC.

Katastrofa parníku

Obří parník v polovině dubna 1912 narazil na ledovec při své první plavbě ze Southamptonu do New Yorku. „Stále existují otázky, základní otázky ohledně lodi, na které je třeba najít odpověď,“ řekl BBC News expert na Titanic Parks Stephenson. Podle něj je nový model „jedním z prvních důležitých kroků k posunutí příběhu o Titaniku k výzkumu založeném na důkazech, a ne spekulacích“.

Vrak parníku byl rozsáhle zkoumán od objevení v roce 1985. Je ale tak obrovský, že v přítmí hlubin mohou kamery zachytit jen vábivé momentky z rozpadající se lodě, ale nikdy celek. To dokázaly až nové snímky lodě. Plavidlo je nyní rozděleno na dvě části, příď a záď, které jsou od sebe vzdálené zhruba 800 metrů. Kolem rozlomené lodě je obrovské pole trosek.

Reprodukce vraku Titanicu byla součástí expozice věnované této lodi v Národním zemědělském muzeu v Praze v roce 2001
Zdroj: Wikiemdia Commons/neznámý

Nový celkový záběr pořídily loni v létě společnosti Magellan, která se zabývá hlubinným mořským mapováním, a Atlantic Productions, která natáčí dokument o projektu. Ponorná, dálkově ovládaná zařízení, strávila více než 200 hodin průzkumem zbytku lodi po celé její délce a šířce. Ponorky pořídily více než 700 tisíc jednotlivých snímků ze všech úhlů. Z nich poté bylo možné sestavit přesný 3D model.

Podle plánovače expedice Gerharda Seifferta ze společnosti Magellan šlo o dosud největší projekt podmořského snímkování. „Hloubka téměř 4000 metrů představuje výzvu, na místě se potýkáte s proudy a nesmíte se ničeho dotknout, abyste vrak nepoškodili,“ vysvětluje Seiffert. „A další výzvou je, že musíte zmapovat každý čtvereční centimetr, i nezajímavé části, například na sutinném poli musíte nasnímat bahno, ale musíte to udělat, abyste vyplnili všechny mezery mezi těmito zajímavými předměty,“ dodal expert.

Snímkování tak odhaluje celkový rozměr lodi i některé drobné detaily například sériové číslo jednoho z lodních šroubů.