Na začátku tohoto týdne se v pražské zoologické zahradě narodilo další mládě luskouna krátkoocasého, který patří mezi kriticky ohrožená zvířata. Malý luskoun je sourozencem samice Šišky, která přišla na svět loni v únoru jako první mládě tohoto druhu odchované v Evropě. Pohlaví mláděte chovatelé zatím neznají.
V pražské zoo se narodilo už druhé mládě luskouna
Mládě mělo po narození hmotnost 141 gramů a jeho rodiči jsou opět samice Run Hou Tang a samec Guo Bao, uvedla zahrada. V úterý už šupinatý savec přibral na 148,8 gramu.
V pražské zoo se narodil vzácný luskoun (zdroj: ČT24)
Porod začal večer z neděle na pondělí. Matka Run Hou Tang se podle chovatelů krátce po osmé hodině večer ukryla pod mohutným kořenem ve své expozici, čímž se dostala mimo dosah kamer. „S ohledem na poznatky z loňského porodu předpokládáme, že mládě přišlo na svět krátce po půlnoci,“ poznamenal chovatel luskounů David Vala.
Druhé evropské mládě luskouna se narodilo podle ředitele pražské zoo Miroslava Bobka o pět dnů později oproti předpokládanému termínu vypočítanému po zkušenosti s narozením Šišky. „Tomu odpovídá i to, že má vyšší hmotnost, je zřetelně vyspělejší a také aktivnější. Snaží se sát mateřské mléko, je však otázka, zda mládě nebude stejně jako Šišku nutno přikrmovat uměle,“ dodal Bobek. Zatím to ale vypadá nadějně.
Ohrožené „šišky“
Luskouni, kteří jsou označováni jako „oživlé šišky“, jsou ohroženi lovem hlavně kvůli svému masu a šupinám. Keratinovým šupinám, které chrání tělo těchto nočních tvorů, se v tradiční čínské medicíně připisuje léčivý účinek. Část luskounů žije v Asii, další v Africe.
Pražská zoologická zahrada je teprve druhou zoo v Evropě, která luskouny chová. Pár těchto savců získala v roce 2022 v dubnu z tchajpejské zoologické zahrady díky partnerské smlouvě mezi Prahou a tchajwanskou metropolí. Chov luskounů je náročný hlavně kvůli zajištění dostatečného množství vhodné potravy. V přírodě luskouni používají při získávání potravy silné drápy, kterými rozhrabávají mraveniště a termitiště. Kořist pak vybírají lepkavým jazykem.
Přirozená potrava v Evropě pro luskouny neexistuje – chovatelé je proto krmí speciálním druhem kaše. Základem jsou včelí larvy. „Velikost včelích larev, které potřebujeme do té kaše, tak ta je v úlu jenom dva až tři týdny v roce mezi dubnem a květnem. V tu dobu my musíme namrazit všechny ty včelí larvy, je to něco kolem sto kilogramů,“ doplňuje chovatel Vala.
V zoo denní krmná dávka pro jednoho luskouna obsahuje kromě 100 gramů včelích larev, moučné červy, směs pro hmyzožravce, jablko, žloutek, zeminu a další přísady.
Kde vzali šupiny
Osm moderních druhů luskounů se začalo oddělovat od svého společného předka asi před 60 miliony let. Ten se zase oddělil od hmyzožravců, kteří předcházeli placentálním savcům asi před 100 miliony let.
Někdy v té době už začali získávat šupiny a stali se tak mezi savci výjimkou, která vydržela až do současnosti. Nedávná studie zkoumala, jak se to stalo. Analýza genů, které luskouni mají, ukázala, že hlavní příčinou vzniku šupin mohla být spíše ochrana před infekcemi než před velkými predátory.
Podle nedávné studie získal kdysi dávno nějaký luskoun díky náhodným mutacím tvrdší a nepoddajnější srst. Další mutace vedly k tomu, že se tyto chlupy nakonec začaly překrývat a poskytovaly tak luskounům štít. Geny zodpovědné za toto tuhnutí srsti jsou ale spojené také s imunitním systémem, takže luskouni s tužší srstí méně snadno podléhali bakteriálním infekcím.
Díky tomu měli i větší šanci přežít a předat tyto vlastnosti dál, svým potomkům. Je také možné, že zbroj ze štětin je z nějakého důvodu činila atraktivnějšími pro opačné pohlaví, což genům pomáhalo šířit se ještě rychleji.