Vědci z Washingtonské státní univerzity zjistili, že při domestikaci psa zřejmě hrály zásadní roli ženy. „Zjistili jsme, že vztahy psů se ženami mohly mít větší dopad na vztah mezi psem a člověkem než vztahy psů s muži,“ uvedl antropolog Jaime Chambers, autor článku publikovaného v časopise Journal of Ethnobiology.
V domestikaci psa mohly hrát klíčovou roli ženy, naznačuje výzkum
„Když měli psi výjimečný vztah k ženám, stalo se pravděpodobnějším, že proniknou i do rodinného života, že se s nimi bude zacházet jako s něčím, co může mít člověk rád a k čemu by měli chovat zvláštní ohledy,“ dodal Chambers.
Psi jsou sice prvním domestikovaným zvířetem, ale stále chybí dostatek informací o tom, jak vlastně tento vztah vznikal a jak se vyvíjel na počátku tohoto soužití. Washingtonští vědci se proto zaměřili na rozsáhlou srovnávací studii: porovnávali data od 844 etnografů, kteří psali o 144 tradičních společnostech z celého světa.
Právě pohled na tyto kultury žijící dodnes velmi původním způsobem života totiž může poskytnout vhled do toho, jak se vyvinul vztah mezi psem a člověkem, popsal Chambers. „Vztahy mezi lidmi a psy po většinu lidských dějin nevypadaly jako v západních industrializovaných společnostech dneška; pohled na tradiční společnosti může nabídnout lepší obrázek,“ dodal.
Pes, člen rodiny
Výzkumníci zaznamenali konkrétní případy, které ukazovaly užitečnost psů pro lidi i užitečnost lidí pro psy. Důležité pro ně byly zejména situace, kde narazili na chápání psí jedinečnosti a toho, že jim lidé přisuzují nějakou míru osobnosti. Typickým příznakem je, když zvířata dostávají jména, smí spát s lidmi v jedné místnosti, nebo dokonce stejné posteli, případně když po jejich smrti po nich lidé truchlí.
Vědci našli v analýze těchto dat vzorec, který ukazuje, že když se ženy více zajímají o psy, užitečnost lidí pro psy stoupá, stejně jako lidé více rozlišují osobnost psů. Objevilo se také několik dalších trendů. Například čím teplejší bylo celkové klima, tím méně užiteční byli psi pro člověka.
„Ve srovnání s lidmi psi opravdu nejsou nijak zvlášť energeticky efektivní,“ řekl Robert Quinlan, profesor antropologie na WSU a jeden z autorů článku. „Jejich tělesná teplota je vyšší než u lidí a jen trocha pohybu je může v horkém dni přehřát. Viděli jsme trend, že v teplejších prostředích mají pro lidi menší užitek.“
Podle Quinlana sice v tropech existuje několik výjimek, tedy kultury, které si psy oblíbily a milují je, ale obecně jde o poměrně konzistentní trend.
Lovení spojilo dva druhy
Zdálo se, že spojení mezi člověkem a psem výrazně posiluje společný lov. V kulturách, které využívaly psy pro lov, byli psi více oceňováni a pokládáni za důležitější. Důležité je, že v takových kulturách lidé více oceňovali individuální vlastnosti psů, a tak intenzivněji rozlišovali i jejich osobnost.
Pokud se ale kultury zaměřily více na chov hospodářských zvířat nebo zemědělství, užitečnost psů rychle klesala – a docházelo k poklesu i dalších hodnot psů. Toto rozlišení je velmi zajímavé: pastevečtí psi sice byli ve starověkých komunitách velmi rozšíření, ale protože trávili více času se stádem než s lidmi, nezískávali k nim lidé zdaleka tak silný vztah jako kultury, kde dominoval lov.
Tato studie přidává důkazy k teorii, že psi a lidé si vybírali jeden druhého, spíše než ke starší teorii, že lidé záměrně vyhledávali vlčí mláďata, aby je vychovávali sami.