V americkém Kongresu se začátkem listopadu uskutečnilo další kolo slyšení na téma neidentifikovaných anomálních jevů (UAP), jak se dnes oficiálně označuje fenomén dříve známý jako UFO. Své výpovědi poskytla čtveřice expertů, podle nichž mají Spojené státy s UAP řadu zkušeností. Žádný z nich však Kongresu nedodal jasné a nevyvratitelné důkazy.
Letošní listopadové slyšení v americkém Kongresu nazvané „Unidentified Anomalous Phenomena: Exposing the Truth“ (Neidentifikované anomální jevy: odhalování pravdy) navázalo na podobné, které proběhlo loni. Tehdy nejvíce média i veřejnost zaujalo prohlášení majora ve výslužbě Davida Grusche, který obvinil vládu Spojených států, že získala „ne-lidské biologické vzorky z míst dopadu neidentifikovaných létajících předmětů, a díky tomu dlouhodobě provozuje programy, v nichž využívá technologie, které získala ze stejných míst“.
Bývalý zpravodajec americké armády tvrdil, že se úřady snažily některé nálezy utajit. „S některými z těchto objevů přišly biologické stopy,“ prohlásil Grusch s tím, že tyto stopy nebyly lidské. „A to bylo hodnocení lidí, kteří přímo znali ten program,“ poznamenal. Odmítl ovšem, že by on sám na vlastní oči viděl jakákoliv jiná než lidská těla.
Jeho prohlášení vyvolalo takovou pozornost, že na něj musel reagovat i přímo Pentagon. V březnu letošního roku vydal zvláštní zprávu, kde popsal, že nemá žádné důkazy o kontaktu s mimozemskou kosmickou lodí.
Nová svědectví
Letos Kongresu poskytlo své výpovědi několik mužů, mezi nimi i Tim Gallaudet, který sloužil jako kontradmirál v americkém námořnictvu. V současné době je generálním ředitelem společnosti Ocean STL Consulting.
V písemné výpovědi uvedl, že o UAP ví už necelých deset let. „Potvrzení, že interagují s lidstvem, jsem získal v lednu 2015,“ tvrdí. Mělo se to podle něj stát během vojenského cvičení u východního pobřeží Spojených států. Během něj se měla odehrát vícekrát popsaná situace, během níž stíhačka F/A-18 zaznamenala svými senzory neidentifikovaný objekt s letovými i strukturními vlastnostmi, jež neodpovídaly ničemu v arzenálu americké armády.
Gallaudet popsal, že byl jedním z velitelů tohoto cvičení, kteří obdrželi e-mail, jenž obsahoval video přímo od jednoho z operačních důstojníků mise. „Ještě týž den ale e-mail zmizel z mého účtu i z účtů ostatních, kdo ho dostali. Bez jakéhokoliv vysvětlení,“ uvedl.
Celé slyšení je k přehrání zde:
Svou výpověď, rovněž v psané formě, poskytl i Luis Elizondo. Ten býval úředníkem na americkém ministerstvu obrany, v současné době se živí psaním knih právě o možných kontaktech s neidentifikovanými létajícími objekty.
Elizondova výpověď byla krátká a věnovala se především mimozemským technologiím. „Řeknu to jasně: UAP existují,“ napsal. „Vyspělé technologie, které nejsou vytvořené ani naší, ani jinou pozemskou vládou, sledují citlivá vojenská zařízení po celé Zemi. A navíc USA tyto technologie vlastní, stejně tak jako někteří z našich protivníků.“
Dalším, kdo prezentoval Kongresu své údajné zkušenosti s UAP, byl někdejší pracovník vesmírné agentury NASA Michael Gold.
V sepsané výpovědi zdůraznil potřebu, aby vládní agentury a také univerzity překonaly „stigma, které je spojené s UAP, a které brání otevřenému dialogu a opravdovému poznání těchto nevysvětlených fenoménů“.
„Jak se říká, pravda je tam někde venku,“ uvedl Gold s narážkou na seriál Akta-X. „Musíme být jen dostatečně odvážní, abychom jí mohli čelit.“
Svou výpověď Kongresu zaslal také americký novinář a autor knih o ekologii Michael Shellenberger. Založil médium Public, pokusil se ale také (neúspěšně) kandidovat na guvernéra Kalifornie.
Přestože na rozdíl od ostatních vypovídajících nezmiňoval osobní zkušenosti s UAP, jeho výpověď byla mnohem delší. Zahrnovala informace o pozorování UAP mezi roky 1947 a 2023. Jejich množství by podle něj mělo přimět Bílý dům a Kongres, aby změnily svůj přístup a staly se ohledně UAP transparentnějšími.
Co zaznělo v rozhovorech
Klíčovou částí těchto kongresových slyšení ale nejsou samotné výpovědi; důležitější význam má „grilování“. Tedy otázky, na které vypovídající reagují. V tomto případě je kladla republikánka Nancy Maceová, členka Sněmovny reprezentantů zvolená za Severní Karolínu, která předsedá komisi pro kybernetickou bezpečnost.
Od Luise Elizonda například zaznělo, že „ať už jsou UAP cokoliv, Spojené státy se o nich snaží zjistit co nejvíce“. Řekl také, že se USA tyto objekty snaží získat, když se zřítí na pevninu nebo do moře.
Na přímou otázku Maceové, zda dle něj americká vláda podnikla tajný program k získání UAP, Elizondo odpověděl souhlasně. „A byl zaměřený na identifikaci a využití technologií z mimozemského stroje? Ano, nebo ne?“ doplnila Maceová. „Ano,“ reagoval opět Elizondo.
„A vy jste tyto tajné programy na získávání UAP četl?“ tázala se jej dále zákonodárkyně. „Abych se o tom mohl bavit, potřeboval bych, aby tato konverzace probíhala za zavřenými dveřmi,“ odpověděl Elizondo s tím, že podepsal dokumenty, které mu brání v tom, aby se „bavil veřejně o detailech“.
Maceová se jej rovněž dotazovala na „pokročilé technologie, které sledují po celém světě vojenská zařízení,“ o kterých hovořil ve své výpovědi. Zajímalo ji, zda jsou podle něj za těmito technologiemi soukromé společnosti či „ne-lidské inteligence“. „Mohou to být obě možnosti,“ reagoval Elizondo.
Dalším zpovídaným byl Shellenberger, jehož webový projekt Public zveřejnil výpovědi údajného whistleblowera, který informoval o údajném projektu ministerstva obrany. Ten se má týkat shromažďování informací o UAP. Podle této zprávy se letoun F-22 setkal s několika takovými objekty na neznámé hlídce v neznámé době. „F-22 změnil trajektorii a pokusil se jim vyhnout, ale byl zachycen a obklíčen přibližně třemi až šesti UAP,“ tvrdí Shellenberger.
Další detaily také odmítal sdělovat, se stejným argumentem jako Elizonda; také on se obává, že by mohl mít po jejich zveřejnění právní problémy.
Vláda by měla být transparentnější, shodli se svědci
Hlášení o setkání vojenských letounů s UAP je za poslední roky spousta. Drtivá většina z nich byla vysvětlena uspokojivým způsobem – jednalo se o drony, meteorologické balony, ptáky a také nejrůznější meteorologické fenomény.
Toto vysvětlení považuje za racionální a pravdivé i poslední z mužů, kteří podávali svědectví. „Myslím si, že drtivá většina pozorování UAP jsou drony, experimentální letouny a jevy, jež souvisejí s počasím,“ konstatoval Michael Gold. „Ale je tu i malé procento případů, které se tak vysvětlit nedají,“ podotkl.
Gold tvrdí, že agentury, jako je NASA, by měly získat finance na to, aby si vytvořily nástroje pro studium UAP; podle něj by to mohlo otevřít cestu novým objevům. Zatím se musejí vědci spoléhat na mobilní telefony a kamery umístěné na stíhačkách.
Všichni tři svědkové zdůraznili, že vláda Spojených států, konkrétně úřad prezidenta a Pentagon, by měly být ohledně zpráv o UAP mnohem transparentnější. Zdůraznili zejména psychologickou rovinu: pokud někdo takový jev oznámí, nemělo by se na něj podle nich pohlížet jako na šílence nebo na osobu neschopnou například další služby v armádě.
Žádný z vypovídajících nicméně Kongresu nedodal fyzické důkazy ani nevyvratitelná svědectví, která by se dala považovat za jasné doklady o tom, že USA měly přístup k mimozemským technologiím.
Dlouhá historie amerického zkoumání UAP
První častější zprávy o neidentifikovaných létajících objektech v USA pocházejí z padesátých let, „zlatým věkem“ pozorování pak byla léta šedesátá. Roku 1977 vyzval tehdejší prezident Jimmy Carter agenturu NASA, aby tento fenomén studovala. NASA i letectvo to ale tehdy považovaly za „mrhání časem, které by nic nepřineslo“.
Podobně vypadal vztah k UAP i další desítky let. Až ve dvacátých letech jednadvacátého století přišla změna. V červnu roku 2022 založila vláda úřad AARO (neboli All-domain Resolution Office), jenž dostal za úkol sjednotit známé údaje a standardizovat metody sběru a analýzy dat o UAP.
Do té doby totiž různé složky americké armády a další instituce měly vlastní data, která se ale nesdílela s ostatními složkami. Například pozorování amerického námořnictva se nedalo ověřit s daty amerického letectva.
AARO to změnil; sbírá údaje od složek armády a třeba i Federálního úřadu pro letectví, tedy zprávy civilních pilotů i pozemní kontroly. Všechna získaná data jsou ale důvěrná a jen pro potřeby úřadu, veřejnost se k nim dostat nemůže.
Přístupné dokumenty
Řada amerických agentur a organizací se ale v transparentnosti vydala vlastní cestou a některá svá data s veřejností sdílí. Týká se to zejména námořnictva a také FBI.
Data shromážděná vojenským letectvem mezi lety 1947 a 1969 se zase dají zkoumat přes Národní archivy. Archiv se označuje jako Modrá kniha a obsahuje 12 618 záznamů pozorování. Drtivá většina je v nich vyřešená a vysvětlená, nicméně zbývá posledních 701, jež se expertům letectva objasnit nepodařilo. Žádné z těchto pozorování ale podle vyjádření letectva nepředstavovalo incident, který by „způsobil bezpečnostní hrozbu nebo by naznačoval, že by pozorované jevy měly mít vlastnosti nevysvětlitelné současnou vědou“.
A dokonce zcela explicitně říká: „Nenašly se žádné důkazy, že by pozorování označovaná jako neidentifikovaná byly mimozemské stroje.“
