Ruská invaze na Ukrajinu narušila životy desítek milionů lidí. Ničí ale také ukrajinskou vědu, která trpí lidskými i materiálními ztrátami, emigrací špičkových expertů i nedostatkem financí.
Až do časného rána 24. února 2022 ukrajinská ekonomka Olena Jarmošová nevěřila, že by Rusko mohlo provést invazi na Ukrajinu. Jarmošová vyrostla a pak se usadila v Charkově na východní Ukrajině, ve městě vzdáleném pouhých 40 kilometrů od ruských hranic. Pracovala tam víc než 16 let jako učitelka na univerzitě.
Asi v pět hodin ráno ji probudily zvuky bombardování, přičemž doufala, že se jedná jen o obvyklé hlasité zvuky technické údržby v místní elektrárně. „Moje město teď po bombardování vypadá hůř než po dvou okupacích německými vojsky,“ vypráví Jarmošová. Po celou dobu bombardování, které trvalo devět dní, zůstávala ve svém bytě.
Situace ale byla neúnosná, proto uprchla na západní Ukrajinu. Ale i tam ji následovalo ruské bombardování, takže pokračovala v útěku dál do Evropy. Nakonec zůstala ve Švýcarsku, kde získala místo na Ecole Polytechnique Federale v Lausanne.
Věda v emigraci
Zaměstnal ji profesor Gaétano de Rassenfosse, kterého její příběh oslovil natolik, že se se svým týmem vrhl na nový výzkum: kvantifikaci dopadu vlivu války na ukrajinskou vědu. Švýcaři provedli jeden z doposud nejrozsáhlejších průzkumů, jenž probíhal od podzimu roku 2022. Analyzovali v něm odpovědi asi 2500 ukrajinských vědců; výsledky nyní vyšly v časopise Humanities & Social Sciences Communications.
„Náš průzkum ukázal, že Ukrajina přišla o téměř 20 procent špičkových vědců, jako je Olena,“ vysvětluje de Rassenfosse. „Spousta z těchto vědců-emigrantů má ale na svých hostitelských institucích nejisté podmínky.“ To se týká i Oleny, jíž se podařilo získat jen dočasnou smlouvu. „Z vědců, kteří zůstávají dál na Ukrajině, pokud ještě žijí, jich asi 15 procent výzkum opustilo a ostatní mají vzhledem k válečným okolnostem jen málo času věnovat se výzkumu,“ popisuje de Rassenfosse situaci na Ukrajině.
Podle tohoto průzkumu se takzvaná výzkumná kapacita na Ukrajině snížila od začátku války asi o dvacet procent. To znamená, že čas přímo věnovaný vědě a výzkumu klesl o pětinu. Studie dále uvádí, že 23,5 procenta vědců, kteří jsou stále na Ukrajině, ztratilo přístup k důležitým vstupům pro svůj výzkum a 20,8 procenta nemá fyzický přístup do své instituce. Ať už proto, že byla zničená či poškozená, nebo proto, že se nachází na území obsazené ruskými okupanty.
K podobným výsledkům dospěl i další výzkum, který se pokusil popsat stav ukrajinské vědy. Ten se zaměřil na počet vědeckých studií, které ukrajinští vědci vydali. Až do roku 2020 jich stále přibývalo, ale pak, po invazi ruských vojsk, došlo k dramatickému poklesu asi o dvacet procent.
De Rassenfosse a jeho kolegové ve studii zdůrazňují, že jako prvořadý problém pro ukrajinské vědce v emigraci se ukazuje poskytování většího počtu a delších stipendií. Pokud jde o vědce, kteří jsou stále na Ukrajině, studie naznačuje, že „instituce v Evropě i mimo ni mohou nabídnout řadu podpůrných programů, jako jsou přístup k digitálním knihovnám a výpočetním zdrojům a také granty na společný výzkum“. V roce 2015 se Ukrajina připojila k programu EU pro financování výzkumu, čímž její vědci získali stejná práva žádat o granty jako členové EU.
„Z čistě akademického hlediska může být stěhování do zahraničí ve skutečnosti příležitostí ke zlepšení vědecké práce; náš průzkum ukazuje, že pobyt v zahraničí znamená, že vědec je více vystavený novinkám,“ doplňuje de Rassenfosse jiný úhel pohledu.
Jarmošová žije ve Švýcarsku stále ještě ze dne na den. Snaží se skloubit omezení daná smlouvou se zaměstnavatelem a dočasným švýcarským pracovním povolením. „Na Ukrajině jsem se svým vzděláním měla mnohem více možností, ze kterých jsem si mohla vybrat. Ve Švýcarsku jsem ohledně práce mnohem méně vybíravá. Chápu ale, že každá příležitost pro mě bude pozitivní zkušeností.“
Řešení je v nedohlednu
Podle Jarmošové si Ukrajina hloubku tohoto problému dobře uvědomuje a snaží se ho řešit. S různou mírou úspěšnosti. „Navzdory válce dělá Ukrajina hodně pro to, aby udržela vědce a výzkumníky na pracovním trhu. Vzdělávání na východní a jižní Ukrajině je teď plně on-line. Ukrajinské univerzity si nás stále chtějí udržet. Zvou nás na aktivity, žádají nás o vedení a pokračování výzkumu. Snaží se udržet univerzitní vzdělání pro mládež.“
Jenže to nestačí, nejen Jarmošové se zdá, že ukrajinští vědci jsou stále více odtrženi od ukrajinské vědecké komunity, a to je pro budoucnost Ukrajiny a ukrajinského výzkumu nebezpečné. Její slova dokládají i data ze studie.
„Politici musí počítat s obnovou ukrajinského výzkumného systému, aby se vědci mohli vrátit a vychovat další generaci výzkumníků,“ varuje de Rassenfosse.
„Jsem největší patriotka svého města,“ dodává Olga Jarmošová. „Charkov je krásný, má skvělé lidi, mentalitu i architekturu, je čistý. Charkov miluji. Ale lidské ztráty jsou kolosální. Zůstali tu fyzicky i psychicky silní, vlastenečtí, otevření lidé, kteří bojovali za ochranu Ukrajiny. Budovy můžeme postavit znovu. Vybudovat novou generaci ale potrvá spoustu let.“
