Tučňáci se podle nejnovější vědecké studie ocitli v evoluční pasti. Nejsou schopní reagovat na dvě hrozby způsobené lidmi současně.
Tučňáci se ocitli mezi Skyllou klimatického oteplování a Charybdou oceánů bez ryb
Práci, která tučňáky studovala, vedl biolog Richard Shirley z University of Exeter. Vydal ji v odborném časopise Current Biology a ukazuje, v jak zoufalé situaci se část tučňáků nachází.
Přestože máme tyto nelétavé ptáky spojené především s Antarktidou, ve skutečnosti žijí také v Austrálii, Jižní Americe a dokonce i v Africe. A právě ty africké tučnáky brýlové Shirleyho tým zkoumal. Zaměřil se na osm jejich kolonií ve třech oblastech, jednu v Namibii a dvě v jižní Africe.
Věnoval pozornost především mladým ptákům, kteří se právě osamostatnili a opustili hnízda. Jde o výjimečný postup, tuto věkovou skupinu doposud sledovalo jen minimum vědců. Padesátce ptačích teenagerů připevnili na tělo GPS sledovače, díky tomu je mohli přes satelit detailně sledovat a získali tak obrovské množství dat. Ta zkombinovali s dalšími údaji o teplotě vody, vegetaci a jinými daty o běžném chování tučňáků.
Past v oceánu
Z těchto údajů jasně vyplývá, že mladí tučňáci jsou opravdu v pasti. Jejich normální chování totiž vypadá tak, že hledají vody s chladnější teplotou; ta jsou bohatší na chlorofyl, který je součástí fytoplanktonu, jímž se živí drobné ryby – a ty jsou zase kořistí tučňáků. Při hledání takových míst mohou tučňáci urazit i tisíce kilometrů.
GALERIE
Tučňáci brýloví
Na tyto výpravy se mladí vydávají bez doprovodu dospělých, podle biologů to svědčí o tom, že jde o evolučně podmíněné chování, nikoliv o naučenou činnost. Umožňuje jim to normálně přežít, aniž by museli vyjídat loviště svých rodičů. Jenže globální změna klimatu a lidská činnost to celé narušila.
Tučňáci se stále vydávají do chladných míst, ale zásoby sardinek jsou zde už dávno vylovené. Podle nové studie až polovina tučňáků, kteří do „potenciálního loviště“ dorazí, zemře na nedostatek potravy – místo sardinek tam totiž najdou jen medúzy, které ale nejsou schopní jíst. Navíc v souvislosti s oteplováním takových chladných míst v oceánu ubývá – tučňáci tedy jejich hledáním stráví mnohem více času i energie. A když tam nakonec vyčerpaní dorazí, potravy je tam stejně nedostatek.