Organizace Thylacine Awareness Group of Australia zveřejnila záběry, které podle ní jasně prokazují, že vakovlk, přezdívaný i tasmánský tygr, nevymřel, ale dodnes žije v přírodě. Na videu by měla být vidět celá vakovlčí rodina, včetně mláděte.
Tasmánští aktivisté zveřejnili video, které má dokazovat, že vakovlk nevymřel. Experti jsou skeptičtí
Předseda této organizace Neil Waters už minulý týden zveřejnil video, ve kterém slíbil zveřejnění videa, které jasně prokáže, že údajně vyhynulá zvířata jsou stále naživu.
Expert záběry pořídil na severu Tasmánie, když tam pátral po stopách zvířete, jemuž zasvětil svůj život. Série zveřejněných snímků je ovšem i podle něj dost neprůkazná – jediná fotografie je ale podle něj jednoznačná, nemůže na ní být podle Waterse i odborníků z jeho organizace nic jiného než právě mládě tasmánského tygra.
Podívejte se na video, kde mají být vakovlci vidět:
„Můžu vám říct, že jsou tam tři zvířata. Věříme, že první z nich je samice. Víme, že to druhé je mládě, protože je tak malinké. A na třetím obrázku je samec. Matka a otec jsou poněkud nejednoznační,“ připuští Waters. „Mládě ale jednoznačné je – má pruhy, tuhý ocas, čupřinu, hrubou srst, správnou barvu. Nejenže máme rodinu, která chodí buší, ale máme i důkaz o rozmnožování. Všem blahopřeji. Dokázali jsme to,“ říká ve videu.
Na záběrech je vakovlk i podle zvěrolékaře, kterého organizace Thylacine Awareness Group of Australia oslovila. Několik dalších odborníků uvádí, že na videu nemůže být žádné existující zvíře. Problém je, že dospělci, kteří ho doprovázejí, jsou mnohem podobnější úplně jinému zvířeti – a to klokanovi tasmánskému. Řada dalších expertů proto varuje před příliš optimistickým výkladem.
Vakovlk, nebo klokan?
Watersova organizace oslovila i jednoho z předních expertů na vakovlky – Nicka Mooneyho, který pracuje jako kurátor v Tasmánském muzeu. Ten se pro Waterse nevyjádřil, ale na stránkách muzea uvedl, že podle fyzických vlastností, které jsou na fotografiích vidět, je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o vakovlky.
Muzeum přitom dostává žádosti o identifikaci zvířat, která by mohla být vakovlkem, už desítky let, takže má s vyvracením těchto podezření řadu zkušeností.
Klokan tasmánský
Příběh vyhynulého predátora
V Austrálii i Tasmánii byl vakovlk dlouhé statisíce let vrcholným predátorem – dravcem, který v ekosystému neměl konkurenta. Asi 130 centimetrů velký vačnatec byl podobný našim vlkům, měl však pruhovanou kůži, která připomínala Evropanům tygra.
Poprvé byl v přírodě spatřen roku 1805, naposledy v ní byl pozorován asi o sto let později. Vymřel však rovnou dvakrát.
V Austrálii začal vymírat asi před dvěma tisíci lety – není prokázané, že za to nutně nesl odpovědnost člověk. Jisté ale je, že Austrálci vakovlka lovili, důkazy existují například v podobě jeskynních maleb.
Za jeho vyhynutí v Austrálii může pes dingo, který se na kontinent dostal asi tři tisíce let před evropskými kolonisty. Vliv mohly mít také nemoci, které se na tento kontinent dostaly s evropskými kolonisty a jejich domestikovanými zvířaty.
Další záběry, na kterých by mohl být vakovlk:
V Tasmánii lidé za vybití vakovlků mohou jednoznačně. O těchto šelmách se říkalo, že loví ovce. Ty přitom tvořily dominantní zdroj příjmů kolonistů, na lov pruhovaného dravce se tak vypisovala i finanční odměna. Dnes se ukazuje, že vakovlci zřejmě na ovce útočili jen výjimečně, neměli na to ideálně stavěné tělo. Poslední vakovlk pošel v zoologické zahradě 7. září 1936, zřejmě na následky zanedbání péče.