Stačí jedna sezona amerického fotbalu na střední škole a na mozku mladých lidí se to projeví mikroskopickými změnami. Potvrdil to výzkum expertů z Kalifornské univerzity v Berkeley a dalších vědců.
Výzkumníci využili nový typ magnetické rezonance, aby pomocí ní naskenovali mozky šestnácti středoškolských hráčů amerického fotbalu ve věku 15 až 17 let. Jejich mozky monitorovali dvakrát – jednou na začátku sezony, podruhé na konci sezony.
Našli znatelné změny ve struktuře šedé hmoty v přední a zadní části mozku, tedy právě na místech, kde dochází s největší pravděpodobností k nárazům. Změny se ale také projevily na strukturách ukrytých hlouběji v mozku.
Všichni účastníci této studie přitom nosili po dobu sportovních zápasů helmy a žádný z nich neutrpěl žádné zranění hlavy.
Tato práce je jednou z prvních, které studovaly, jaký je dopad sportů na dětské mozky v kritickém období dospívání. Vyšla v odborném časopise Neurobiology of Disease. „Začíná být jasné, že opakované údery do hlavy, a to třeba i během poměrně krátké doby, mohou způsobovat poškození mozku,“ uvedl hlavní autor práce Chunlei Liu.
„Jedná se o období, kdy se mozek teprve dotváří, není ještě plně dospělý, takže v něm stále probíhá množství důležitých biologických procesů. Není jasné, jak tyto změny, které jsme pozorovali, ovlivňují vývoj a dospívání mozku,“ dodal.
Znepokojivé trendy
Podle vědců jeden úder do hlavy není problém. Ale přibývá důkazů z více studií, že opakované údery do lebky (jako ty, které vznikají při sportech typu fotbal, americký fotbal nebo hokej) nebo zranění způsobená blízkými explozemi mohou vést k dlouhodobému úpadku kognitivních schopností a také zvýšenému riziku neurobiologických poruch. A to i v případech, kdy nárazy nezpůsobují lidem v okamžiku nárazu nic nepříjemného.
Během posledních deseti let vědci zjistili, že alarmující množství vysloužilých vojáků a profesionálních hráčů amerického fotbalu má známky nově popsané nemoci nazývané chronická traumatická encefalopatie (CTE). Ta je typická hromaděním škodlivých proteinů tau v mozku. Vědci zatím této nemoci úplně nerozumí, ale ví už, že způsobuje poruchy nálady, úpadek poznávacích schopností a také má negativní dopad na pohybové schopnosti ve stáří.
Zásadním problémem je pro vědce fakt, že nejsou schopní tuto nemoc diagnostikovat tak, aby mohli pacientům pomoci. Zatím je totiž jedinou spolehlivou diagnózou zkoumání mozku po smrti.
Tyto objevy, s nimiž přišlo více vědeckých týmů z různých koutů planety, zvyšují obavy z důsledků opakovaných úderů do dětských hlav – a otázkou také je, zda je možné vůbec tyto změny spolehlivě rozpoznávat.
„Existuje dostatek důkazů, že už jen účast na sportech, kde dochází ke kontaktům, mění mozek. A tyto změny se dají pozorovat na molekulární úrovni akumulací různých patogenických proteinů spojených s neurodegenerativními chorobami – jako je například Parkinsonova nemoc nebo demence,“ uvedl Liu. „Chtěli jsme vědět, kdy se to stává a jak rychle taková změna nastane,“ dodal.
