Ruská vesmírná sonda Veněra 1 se měla stát prvním vyslancem lidstva, jenž přistane na povrchu jiné planety. Zasáhnout Venuši se sice Veněře kvůli technické závadě nepodařilo, i tak si ale vysloužila čestné místo v dějinách dobývání kosmu. Byla totiž první sondou, která prolétla v bezprostřední blízkosti této planety. Ke své misi odstartovala před 60 lety, 12. února 1961.
Cílem sovětského programu Veněra (rusky Venuše) bylo prozkoumat pomocí automatických sond druhou planetu naší sluneční soustavy. Ačkoliv program jako celek byl nakonec úspěšný a přinesl celou řadu poznatků, jeho rozjezd provázely problémy.
Neúspěchem skončil už první let k Venuši, na nějž se počátkem února 1961 vydala sonda označovaná jako Veněra 1VA. Kvůli závadě na posledním stupni nosné rakety shořela po několika dnech v zemské atmosféře.
Její nástupkyně Veněra 1 odstartovala z kazašského Bajkonuru nedlouho poté, 12. února 1961 – přesně před šedesáti lety. Na rozdíl od své předchůdkyně se z gravitačního pole Země úspěšně vymanila a vydala se ke Slunci. V jeho blízkosti měla upravit svou polohu a v přesně načasovaný okamžik se nechat vymrštit k Venuši. Operace byla zpočátku bez problémů a sonda se podle plánu pravidelně hlásila pozemnímu středisku. Po dvou týdnech se však něco pokazilo a spojení bylo ztraceno, čímž Veněra přišla o možnost přijmout instrukce nutné ke korekci dráhy.
Podle propočtů prolétla sonda nad povrchem Venuše v noci z 19. na 20. května 1961. Planetu přitom minula o pouhých 100 tisíc kilometrů. Tak blízko k Venuši se do té doby žádný lidský výtvor nedostal. Veněra 1 dodnes putuje po heliocentrické dráze vesmírem, zahalena do svého záhadného mlčení.
Úspěch se dostavil
Ruský program zkoumání Venuše se tímto částečným úspěchem nevyčerpal. Během následujících čtyř let Sovětský svaz vypustil k této planetě hned několik automatů, jejichž mise však provázel nezdar.
Výjimkou byla Veněra s pořadovým číslem tři, jež se v březnu 1966 stala prvním člověkem vytvořeným objektem, který zasáhl jinou planetu. Radost z historického úspěchu částečně zkalila skutečnost, že pokus o navázání spojení se sondou selhal.
Větší štěstí měly Veněry vyslané v letech 1967 až 1969. Třem z nich se podařilo vstoupit do atmosféry Venuše a provést v ní fyzikální měření. Skutečným triumfem ovšem byla mise Veněry 7, která v prosinci 1970 bez újmy dosedla na povrch planety.
Odvysílaná data prokázala, že na Venuši panuje teplota kolem 470 stupňů Celsia a atmosférický tlak je zhruba 90krát vyšší než na Zemi. Tyto extrémní hodnoty potvrdila Veněra 8, která navíc zjistila, že povrch planety svou strukturou připomíná rozdrobenou žulu. Na první obrázky si však lidstvo muselo počkat do října 1975, kdy Veněra 9 pořídila sérii černobílých snímků.
Do konce programu Veněra v roce 1983 zamířilo k Venuši ještě sedm sovětských sond. Ty rozšířily sumu poznatků o složení povrchu, přinesly barevné snímky tamější krajiny a svými radary zmapovaly severní hemisféru Venuše. Na činnost Veněr navázal program Vega, do něhož byli zapojeni také českoslovenští vědci.
Venuše je lákavý cíl
Zájem o výzkum Venuše neprojevovali pouze Rusové, ale i druhá kosmická velmoc, Spojené státy. Venuše sice byla považována za sféru ruského vědeckého vlivu, zatímco USA se více zajímaly o Mars, přesto se i západní kosmický program k Venuši vydal.
V prosinci 1962 prolétla americká sonda Mariner 2 ve výšce 35 tisíc kilometrů nad planetou. Přímo na Venuši se ale Američané dostali s velkým zpožděním oproti Rusům. V prosinci 1978 dopadla na povrch planety trojice pouzder s vědeckými přístroji, která byla součástí sondy Pioneer-Venus. Jejich cílem bylo zkoumat atmosféru Venuše, jedno z pouzder však dopad nečekaně přežilo a ještě hodinu z povrchu planety vysílalo naměřené údaje.
V roce 2005 vyslala k Venuši svou sondu Venus Express také Evropská kosmická agentura (ESA). K planetě doletěla o rok později a v roce 2015 zanikla.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) nyní zvažuje schválení až dvou planetárních vědeckých misí, včetně mise k Venuši s cílem zjistit, zda na planetě skutečně existuje život. Na konec tohoto desetiletí se také plánuje mise stanice Veněra-D, na které měly původně spolupracovat Spojené státy a Rusko. Rusko loni od spolupráce ustoupilo s tím, že dává přednost tomu, aby se jednalo o projekt národní.
