Sonda Cassini zkoumala v letech 2004 až 2017 Saturn a jeho měsíce. Šlo o jeden z neúspěšnějších projektů vůbec, který přinesl mnoho poznatků o jedné z nejkrásnějších planet Sluneční soustavy.
Sonda, díky které známe Saturn lépe než pozemské oceány
Před 20 lety, 15. října 1997, začal vypuštěním dvojsondy Cassini-Huygens americký vesmírný projekt Cassini, zaměřený na výzkum planety Saturn. Jeden z nejambicióznějších a nejdražších vesmírných projektů zaznamenal mnoho úspěchů, k Saturnu se sonda dostala v roce 2004 a letos se Cassini například stala vůbec první družicí, která podnikla cestu mezi Saturnem a jeho prstenci. Výprava sondy skončila po 20 letech letos 15. září jejím řízeným pádem a zánikem v horních vrstvách atmosféry Saturnu.
Saturn je plynná planeta a je v pořadí šestá od Slunce a druhá největší ve sluneční soustavě. Planeta o průměru 116 464 kilometrů je 95,2krát těžší než Země a je rovněž planetou s nejnižší hustotou. Kvůli svým prstencům, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem, je Saturn označován za nejkrásnější objekt Sluneční soustavy.
Cílem pozemských sond se Saturn stal poprvé v roce 1979. Tehdy kolem ní prolétl americký Pioneer 11, jenž dokonce podstoupil riskantní cestu skrz charakteristické prstence Saturnu. Dalšími průzkumníky Saturnu byly na počátku 80. let americké sondy Voyager 1 a Voyager 2.
Cesta plná antických božstev
V říjnu 1997 potom odstartovala s mysu Canaveral na Floridě raketa Titan 4B/Centaur, která do vesmíru vynesla dvojsondu Cassini-Huygens, jejíž části jsou pojmenovány po významných astronomech, Italovi Giovannim Cassinim a Nizozemci Christiaanu Huygensovi. Oba muži se v 17. století notně zasloužili o průzkum Saturnu.
Dvojsonda Cassini-Huygens byla technicky jedním z nejsložitějších meziplanetárních průzkumníků, jaký kdy byl do vesmíru vyslán, a její mise stála americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), Evropskou kosmickou agenturu a Italskou kosmickou agenturu podle údajů NASA celkem 3,9 miliardy dolarů (86 miliard korun).
Cestou sonda využila oběžné dráhy Venuše, Země a Jupiteru a trvalo jí sedm let, než se dostala na místo svého určení: v červenci 2004 byla úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem Saturnu. O Vánocích se od sondy Cassini oddělila 318 kilogramů vážící sonda Huygens, která v polovině ledna následujícího měsíce přistála na Titanu, největším měsíci Saturnu, shromáždila a předala o něm značné množství vědeckých poznatků a poté svou misi podle plánu ukončila.
A snímky to byly ohromující. Záběry zachytily oranžově zbarvený svět zahalený hustou mlhou, z níž čněly temné ledovcové skály. Sonda také zachytila „hlas“ Titanu. První ze dvou zvukových ukázek obsahoval přerušované zvuky připomínající dunění hromu, druhá se dala považovat za jakousi podivnou melodii, což podle vědců svědčí o atmosféře nabité elektrostatickou energií.
Vydržela dvakrát víc, než měla
Sonda Cassini, 6,8 metru vysoká a čtyři metry široká, ve své misi pokračovala. Životnost sondy, která v době odletu do vesmíru vážila celkem 5712 kilogramů a na konci své mise měla 2125 kilogramů, byla dvakrát prodloužena. Cassini byla vybavená mnoha přístroji a během své mise odeslala cenná data v objemu 635 GB. Saturn, který je od Země vzdálen zhruba 1,4 miliardy kilometrů, obletěla celkem 293krát a uskutečnila také 162 obletů Saturnových měsíců. Celkem uletěla 7,8 miliardy kilometrů.
K jejím úspěchům kromě cesty mezi Saturnem a jeho prstenci (od konce dubna do září podnikla 22 průletů tímto prostorem) patří hlavně poznatky o existenci vody na dalším měsíci Saturnu Enceladu, kde jsou podle vědců splněny takřka všechny podmínky k existenci života. Sonda v říjnu 2015 zdárně proletěla oblakem par a zmrzlých částic vody tohoto tělesa, přičemž odebrala jejich vzorek. Díky tomu se podařilo zjistit, že pocházejí z oceánu, který se nachází pod ledovým příkrovem planety.
Zánik sondy byl potvrzen letos 15. září v 13:55 SELČ. Ukončení mise vysílala přímým přenosem televize NASA, sonda zanikla při řízeném sestupu v horních vrstvách atmosféry Saturnu a těsně před svým shořením vyslala poslední dávku dat získaných během sestupu, mezi nimiž jsou snímky i údaje ze vzorků atmosféry. Zánikem sondy chtěli vědci vyloučit možnost šíření mikrobů zanesených ze Země. Pokud by totiž sonda narazila do některého z měsíců, mohla by kontaminace poškodit možný vývoj tamního mikrobiálního života.