Kolonizace jiných světů je v podstatě otázkou energie – právě její nedostatek na Měsíci a Marsu brání tomu, aby zde mohli žít lidé. Bez energie není života. Ale na některých místech sluneční soustavy se jí dá nalézt dostatek.
Titan je největší z měsíců planety Saturn. Působí sice velmi „mimozemsky“, ale přitom má celou řadu vlastností, díky nimž by mohl být v budoucnosti obýván lidmi. Před vesmírnou radiací jeho povrch chrání hustá atmosféra. Je taky jediným místem ve sluneční soustavě, kde vědci s určitostí potvrdili kapalinu na povrchu.
- Titan je největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn. Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu.
Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % jeho hmotnosti.
To všechno dělá z Titanu lákavý cíl pro budoucí osadníky; po Marsu bude právě on zřejmě dalším cílem lidského vesmírného snažení. Měli by však lidé v případě trvalého osídlení dostatek energie pro život?
Právě na tuto otázku se pokusil odpovědět vědecký tým vedený Amandou Hendrixovou z Planetary Science Institute. Autoři studie se snažili odhalit všechny možné formy energie, které by se daly na Titanu využít. Je jich překvapivě hodně.
Kde vzít energii?
Všechna lidmi vyrobená zařízení, která by na Titanu zpočátku operovala, by využívala jaderné energie, ale pro dlouhodobé použití by to nestačilo – vůbec totiž netušíme, zda se na Titanu nachází dostatek vhodných radioaktivních látek, jež by se daly do reaktoru použít.
Nabízí se však jiné palivo – metan, jehož je na povrchu měsíce dostatek. Kvůli nedostatku kyslíku by však nebylo ekonomické spalovat ho přímo, mnohem vhodnější by bylo využít ho pro pohon raket, které by zkoumaly další části tohoto zajímavého planetárního systému.
Vodní elektrárny bez vody
Na Titanu je sice dostatek kapaliny, ale nikoliv vody. Většinou se jedná o tekuté uhlovodíky, nejčastěji v podobě jezírek a jezer. Déšť padá z oblohy jen výjimečně, pouze jednou za několik let, takže se na Titanu vytvářejí řeky jen krátkodobě. Šly by podle autorů studie vytvořit – bylo by to však inženýrské dílo mnohem většího rozsahu než je stavba těch největších přehrad na Zemi; už jen proto, že vlastně všechna uhlovodíková jezera a moře se nacházejí níže, než je úroveň terénu.
Dalo by se však vytvořit jiné řešení – turbíny přímo v mořích. Blízkost obrovitého Saturnu totiž vyvolává silné slapové jevy v mořích Titanu. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je až jeden metr. Existuje dokonce jedna oblast, kde jsou tyto jevy výjimečně silné; leží v největším moři měsíce nazvaném Kraken Mare a říká se jí Hrdlo krakena. Právě zde by mohla vyrůst elektrárna, která by mohla přeměňovat energii pohybovou na elektrickou.
Titánské větry a sluneční slabost
Ani větrná energie není v případě Titanu vyloučená. Písečné duny naznačují, že na Titanu kdysi silné větry musely existovat – v současné době se je však nepodařilo pozorovat. Naopak je ale prokázána existence silných větrů v horních vrstvách atmosféry tohoto měsíce; dalo by se tedy teoreticky uvažovat o větrných turbínách umístěných ve vzduchu. Podobné technologie se již dnes testují na Zemi, zatím ale reálně neexistují.
Podobným problémem je využití Slunce a jeho energie. Saturn je totiž asi desetkrát vzdálenější od Slunce než Země, dostává tedy asi jednu setinu slunečního světla – a to navíc dopadá na povrch Titanu rozředěné atmosférou. Podle NASA je nejjasnější den přibližně tak světlý jako podvečer na Zemi.
Autoři práce ale spočítali, že by to mohlo stačit. Vývoj solární technologie je tak rychlý, že by solární panely mohly do energetického mixu dodat užitečnou elektřinu.
V závěru studie autoři konstatují, že Titan má dostatek energie na to, aby na něm mohla žít lidská populace, ale stále ještě nemáme potřebné technologie na to, abychom ji dostatečně efektivně dokázali využívat.
