Americké Národní centrum pro výzkum přírody zveřejnilo na konci ledna zprávu, že prase divoké se po USA šíří neočekávanou rychlostí. Vědci také vytvořili počítačový model, který dokáže velmi přesně předvídat, kdy a kam prasata v budoucnu proniknou. Autoři studie předvídají, že do 30-50 let budou tato prasata žít na celém území Spojených států.
Až doposud to byla jen nepříjemnost – ale počet prasat, která teď v americké přírodě žijí, se stále rychleji stává celostátním problémem. Prase divoké je v Severní Americe nepůvodním druhem, který se do USA dostal až v 19. století.
Dostalo se tam jako kořist bohatých majitelů pozemků, kteří si jeho importem chtěli připomenout loveckou tradici Starého světa. Ve 20. století se ale divoká prasata rozšířila natolik, že podle ekologů musí zasáhnout stát.
Již nyní museli v některých amerických státech zavést programy na snižování jejich stavů; společně s likvidací škod po prasatech přijdou daňové poplatníky ročně na 1,5 miliardy dolarů.
Vědci varují, že rychlost, jakou se prasata po USA šíří, se stále zvětšuje: během posledních 30 let se počet okresů, kde je zaznamenali, více než zdvojnásobil a nyní žijí prasata divoká v 35 státech. Odhady přesného počtu jsou jen velmi hrubé. Předpoklad ale je, že v USA nyní žije asi 6 milionů divoce žijících prasat.
Prasata nemají nepřátele
Rychlé šíření prasat po Spojených státech má velmi podobné příčiny jako přemnožení divočáků v České republice. Prasata jsou jedním z mála druhů zvířat, jimž zcela vyhovují všechny změny, jež přináší současný vývoj světa.
Protože jsou všežravci, snadno nacházejí potravu jak v přírodě, tak v blízkosti lidských sídel. A navíc umí velmi rychle využít toho, když nějaký jiný živočišný druh uvolní prostor v ekosystému.
V americké přírodě nemají divočáci žádné přirozené nepřátele; umí si s nimi poradit jen dvě šelmy – medvěd a puma. Ale kvůli poklesu jejich počtů je predátorů příliš málo na to, aby mohli nějak výrazně počet prasat snížit.
Výraznou roli má podle vědců také probíhající klimatická změna. Zatímco v minulosti se prasatům dařilo jen v jižnějších státech USA, v posledních desetiletích nemají problém pronikat i výrazně severněji. Jejich počty se zvyšují především při mírných zimách, kdy mohou přežívat větší počty mláďat. Rok co rok se biotop prasat posouvá asi o 12 kilometrů na sever.
Český problém má podobné obrysy
„Pokud má dojít k zastavení růstu početních stavů a následné redukci prasete divokého, je bezpodmínečně nutné, aby se lov v následujících letech pohyboval minimálně na úrovni 200 tisíc kusů ročně,“ uvádí experti.
Také v Česku prasatům nahrávají stále teplejší roky. Dříve se pářila od listopadu do ledna, v současné době se mohou pářit po celý rok. Pomáhá jim také rozšíření ekologických bioplynových stanic: ty zpracovávají kukuřici až v pozdním stádiu, takže prasata se v ní mohou déle a lépe ukrývat.
V současné době se v ČR ročně odstřelí asi 170 tisíc kusů divokých prasat, ale ani to nestačí na jejich regulaci.
Problém v Oceánii
Podobně rychle se prasata rozšířila po Oceánii: tam se ale nejedná o prasata divoká, nýbrž prasata zdivočelá. Jde o původně domestikovaná zvířata, která se dostala do přírody a žijí tam divokým způsobem.
Roku 1777 je do Austrálie dovezl kapitán James Cook, který čuníky rád dával jako dárky domorodým náčelníkům. Dnes jsou prasata největším nebezpečím pro australské zemědělství, na světadílu jich žije již více než lidí (23 milionů proti 21 milionům).
Prasata sice pokládáme za tvory pasivní až líné, ve skutečnosti jde ale o zvířata značně mobilní a schopná překonávat překážky přírodní i lidmi vyrobené. V migraci jim nezabrání ani vodní toky, umí plavat až 15 kilometrů v kuse. Díky tomu dokáží překonávat i vzdálenost mezi ostrovy, dostala se tak i na místa, jako je jinak izolovaný indonéský ostrov Komodo, kde žijí slavní varani.
Zpočátku tvořila prasata snadnou kořist varanů, ale později se začalo stávat, že velcí kanci byli dokonce schopní odehnat varana od mrtvého jelena a sežrat ho sami.
