Stále více stěhovavých zvířat, která hrají zásadní roli pro udržení života na celé planetě, je ve vážném ohrožení. Z nové vědecké zprávy OSN vyplývá, že celá pětina z dvanácti set pozorovaných druhů se blíží vyhynutí. Z chráněných ryb se to týká dokonce 97 procent. Může za to hlavně ztráta jejich přirozeného prostředí a člověk, který je nadměrně loví.
Pětině migrujících druhů hrozí vyhynutí, varuje nová zpráva
Pětině stěhovavých druhů hrozí vyhynutí (zdroj: ČT24)
Na čápy a husy táhnoucí za teplem na jih jsou Evropané zvyklí po tisíce let. Jenže i tyto jistoty berou v posledních desetiletích za své. Přestože už čtyřicet let existuje mezinárodní úmluva o ochraně skoro dvanácti set stěhovavých živočišných druhů, dostávají se tato zvířata do stále složitější situace. Dokazuje to vůbec první celosvětová studie pod hlavičkou OSN.
„Zpráva ukazuje, že trend jde špatným směrem. Zmenšila se populace skoro 44 procent druhů zapsaných v dohodě,“ upozorňuje Kelly Malschová, autorka dokumentu. Celé pětině z nich dokonce hrozí vyhynutí – třeba albatrosům, supům nebo orlům stepním. Nejvážnější stav přitom panuje ve světových oceánech. V kritické situaci se ocitly skoro všechny z 58 druhů ryb na schváleném seznamu.
Vědci za tím vidí dvě hlavní příčiny, obě spojené s vlivem lidské činnosti – tou první je úbytek přirozeného prostředí v důsledku nejrůznějšího znečištění, druhou je nadměrný lov.
„Jedním z překvapení zprávy bylo zjištění, že pro některé druhy je ve skutečnosti větší hrozbou jejich nadměrné využívání. To je klíčové,“ doplňuje Amy Fraenkelová, výkonná tajemnice Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů.
Takoví živočichové přitom ani nemusí být středem zájmu rybářů. Jen ve vlečných sítích uváznou, když sami sledují kořist. Jde třeba o rejnoky nebo některé druhy žraloků, kteří už sice mezi ohrožené patří, ale v dohodě ještě zmíněni nejsou. Čtyři stovky takových migrujících druhů proto chtějí zoologové na seznam úmluvou chráněných zvířat dopsat.
Ochrana může fungovat, ale ne bez mezinárodní spolupráce
„Stěhovavé druhy nemůžeme chránit bez multilateralismu, jednoty a přeshraniční spolupráce,“ tvrdí Inger Andersenová, výkonná ředitelka programu OSN na ochranu životního prostředí.
Migrující zvířata sama hrají zásadní roli v ochraně nejrůznějších biotopů na Zemi tím, že mezi nimi přenášejí živiny a opylují rostliny. Jenže právě kvůli jejich přesunům je složitější chránit je samotné, především proto, že v každém státě často platí jiná pravidla.
Úspěchu se přitom při spolupráci dá dosáhnout. Ukazuje to případ sněžného levharta, který se pohybuje na území dvanácti zemí. „Trend opět ubírá správným směrem. Při nedávném sčítání se jejich počet zase zvýšil,“ potvrzuje Colman O’Criodain ze Světového fondu na ochranu přírody.
Úsilí ochránců přírody se vyplatilo i u keporkaka – v padesátých letech této velryby zbývalo asi jen pět stovek kusů, teď moře brázdí pětadvacet tisíc jedinců. Autoři zprávy doporučili opatření pro záchranu dalších druhů, mimo jiné vytvoření chráněných koridorů nebo obnovení aspoň třetiny znečištěných oblastí. Na tahu jsou teď vlády dotčených zemí.
