Houby, které napadají traviny a jsou známé jako námel, podrobně zkoumal vědecký tým Miroslava Kolaříka z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Vědci odhalili, jak se různé druhy námele vyvíjely, jak jsou příbuzné, jaké druhy rostlin napadají i jaká onemocnění přinášely středověkému člověku. Výzkum přispěje k ochraně pastevních trav a obilí před těmito houbami. Výsledky nyní publikoval prestižní vědecký časopis Molecular Phylogenetics and Evolution.
„Oheň svatého Antonína“ byl pohromou středověku, jeho podstatu teď odhalují čeští vědci
Námel jsou houby rodu paličkovice, které napadají květenství travin a obilí a produkují nebezpečné toxiny. Některé z nich jsou nebezpečné pro dobytek i pro lidi, když zkonzumují výrobky z kontaminované mouky. Ve středověku stál námel za masivními otravami. Aby vědci zjistili, proč napadá jen některé traviny a jak se šíří, zaměřili se na jeho dávnou minulost.
„Námel napadá traviny od jejich samého vzniku v druhohorách. Překvapivý byl fakt, že rod paličkovice jsou vlastně čtyři velmi dávno oddělené skupiny, které se liší ve všech zásadních aspektech biologie a na které můžeme nahlížet jako na samostatné rody,“ uvedla členka týmu Kamila Píchová. Každý z nich napadá jiné rostliny.
Oheň svatého Antonína
Pro zemědělství je nejvýznamnější skupina paličkovice nachové. Ta obsahuje čtyři různé druhy houby, z nichž jen jeden napadá obilí a běžné luční trávy. „Nyní víme, které traviny nejsou hostitelem 'obilného' námele, což je zásadní při výběru osevních směsí určených k okrajům obilných polí, a tedy k ochraně těchto ploch před kontaminací,“ uvedli vědci.
Vědci zjistili také to, že některé námele obsahují i další, dosud přehlížené toxiny. Skupina paličkovice nachové jich podle chemika Miroslava Fliegera produkuje více než těch, které byly již známy. Řada z nich je velmi nebezpečná pro buňky savců, přesné zjištění jejich účinků však vědce teprve čeká. Námelu lidé dávali v průběhu středověku mnoho emotivně silných jmen – například černidlo, svaté žito nebo svatý oheň.
Z této doby jsou popsány dva typy onemocnění. Jedná se o konvulzivní formu (ergotismus convulsivus), objevující se častěji v severovýchodní Evropě, a sněť (ergotismus gangraenosus), která byla častější v jihozápadní Evropě. Onemocnění gangrenózní formou ergotismu bylo pokládáno za boží trest a označováno jako Ignis sancti Antonii neboli oheň sv. Antonína.
Příčinu těchto epidemií objasnil francouzský lékař Louis Thuillier v roce 1676. V době středověku mlynáři často rozdělovali mouku pro bohatší zákazníky a pro chudinu. Mouka pro chudinu běžně obsahovala 6–10 % námele. V dnešní době jsou jako zdraví škodlivá stanovena 0,2 % námele. Objevem příčiny epidemií se zvýšila kontrola mouky ve mlýnech a počty otrav se začaly snižovat.
Češi na špici
Námel čeští vědci zkoumají od počátku 70. let minulého století. Podle vedoucího týmu Kolaříka jsou díky tomu v tomto oboru vedoucí skupinou ve světě. Mají vzorky z celého světa, které se podařilo získat například díky již zesnulé vědkyni Sylvii Pažoutové. Popsali patnáct nových druhů námele. Výsledky jejich výzkumu publikovalo několik vědeckých časopisů.
