První momenty katastrofy v černobylské jaderné elektrárně mohly být jiné, než se doposud uvádělo.
Nová teorie o katastrofě v Černobylu: první exploze mohla mít jinou příčinu
Moskvě trvalo celé tři dny, než tragédii v černobylské elektrárně přiznala. Tehdy se ale neviditelný radioaktivní mrak už nacházel nad územím Polska, Švédska, Norska nebo severu dnešního Slovenska. Plný rozsah škod se navíc svět dozvěděl až po oslavách 1. máje.
„Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí,“ řekl tehdejší vůdce Sovětů Michail Gorbačov.
Vyšetřování bylo doprovázené celou řadou komplikací, dodnes tedy není zcela jasných několik klíčových bodů. Na jeden z nich upozornili vědci z Americké jaderné společnosti v odborném časopise Nuclear Technology.
Podle autorů této teorie nebyla první ze dvou explozí, o nichž hovořili svědci, výbuchem páry – vědci se domnívají, že šlo o explozi jadernou. Jejich hypotéza uvádí, že první exploze byla výtryskem úlomků vyvolaným sérií nukleárních explozí uvnitř reaktoru. Během tří sekund nato následovala exploze páry, která roztrhla reaktor a vyvrhla další hmotu až do atmosféry.
GALERIE
Černobylská havárie na dobových fotografiích
Nová práce vychází z analýzy izotopů xenonu, které byly detekovány vědci z tehdejšího Leningradu jen čtyři dny po explozi v městě Čerepovec nedaleko Moskvy – tedy na místě velmi vzdáleném hlavní trase, kudy šel radoaktivní mrak.
Podle autorů studie vychází z analýzy tehdejšího počasí, že tyto částice xenonu jsou pozůstatky po explozi, která je musela vynést mnohem výše, než částice, které dopadaly například na Skandinávii.
Černobylská havárie v číslech
Pozorování zničeného reaktoru naznačují, že první exploze způsobila teploty dostatečně vysoké na to, aby roztavily dva metry tlustý plát na dně jádra. Takové poškození je shodné s předpokládanou jadernou explozí. Ve zbytku jádra byla deska poměrně neporušená, jen posunutá asi o čtyři metry. To naznačuje, že exploze páry neměla dost síly na to, aby desku roztavila, ale vytvořila dostatek tlaku na to, aby ji posunula dolů.
Hlavní autor práce, švédský jaderný fyzik Lars-Erik De Geer výsledky popsal takto: „Věříme, že jaderné exploze na dně komory způsobily výšleh trosek do výšky asi 2,5–3 kilometrů, odkud je pak vítr hnal směrem na Čerepovec. Exploze páry, která roztrhla reaktor nastala až o 2,7 sekundy později.“
Tuto hypotézu potvrzují i seismická měření a také některá svědectví, která popisují modrý záblesk během exploze. Tato nová analýza by mohla přispět k lepšímu pochopení černobylské tragédie a také by mohla zabránit dalším podobným katastrofám v budoucnu.
Oficiální verze
Při nočním testu z 25. na 26. dubna měli inženýři prověřit, zda bude pohánění chladicího čerpadla schopné i po odstavení přívodu páry ještě nějakou chvíli (zhruba 40 vteřin) fungovat. Personál měl tedy snížit výkon generátoru zhruba na třetinu až čtvrtinu obvyklého výkonu.
25. dubna v jednu hodinu v noci začali provozovatelé elektrárny pomalu snižovat výkon reaktoru, až se ve 13 hodin úroveň výkonu dostala na 50 procent. Tehdy inženýři také odstavili první turbogenerátor a odpojili systém havarijního chlazení reaktoru, aby nepřekazil pokus.
Z důvodu žádosti Ukrajinských energetických závodů o odklad testu se výkon reaktoru nezměnil po dalších devět hodin. Odklad mimo jiné způsobil, že v experimentu pokračovala skupina z nové směny, která nebyla na zkoušku připravena.
Samotný test započal 26. dubna v 1:23 hodin, kdy byla nejdříve odpojena turbína a posléze uzavřen i přívod páry. Tím se snížil průtok chladicí vody a vzrostla její teplota a tlak. Personál se přitom nemohl shodnout, nakolik výkon snížit – a zároveň udržet celý test pod kontrolou.
GALERIE
Černobylská divočina: Co se stalo s prostředím, odkud zmizel člověk a zůstala jen kontaminovaná příroda?
Kritickým krokem bylo vytažení regulačních grafitových tyčí výš, než dovolovaly předpisy. To vedlo k nekontrolovatelnému růstu výkonu reaktoru – směna se proto rozhodla regulační tyče zasunout zpět – bohužel už pozdě. Zvýšená teplota ložiska deformovala a při zasouvání došlo k jejich zaseknutí. Prudký tlak nahromaděné páry nakonec nevydrželo tisícitunové víko.
