Operuje už 55 let, za tu dobu až 12 tisíc pacientů. Provedl první transplantaci plic v Česku. Úspěšně operoval i bývalého prezidenta Václava Havla, když mu odstranil zhoubný nádor plic. Profesor Pavel Pafko byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace na ČT24.cz.
Nejjemnější práci chirurgů budou vykonávat stroje, předvídá profesor Pafko
Hyde Park Civilizace: Pavel Pafko (zdroj: ČT24)
Profesor Pafko je legendou české medicíny. I on ale v pořadu Hyde Park přiznal, že budoucností jeho oboru jsou nejspíš roboti, kteří budou zřejmě schopní mnohem přesnějších zákroků než lidé.
„Jak pozoruji vývoj chirurgie za 50 let, si myslím, že to tak bude. Dnes máme minimálně robotickou chirurgii, existuje i distanční operování. Už v osmdesátých letech na jednom kontinentu seděl chirurg a pacient byl na jiném kontinentě. Zejména armáda to tlačila dopředu, aby v prvních liniích nemuseli být lékaři, aby byli raději v zázemí,“ uvedl profesor Pafko v pořadu Hyde Park Civilizace. „Ten vývoj tudy půjde. Kdo se chce dívat dopředu, ten se nejdřív musí podívat dozadu. A když to vidím, kudy to jde – od toho řeznictví devatenáctého století – tam vidím, že se mnou se to samozřejmě nezastaví.“
Život s medicínou
S medicínou strávil Pavel Pafko celý život. Označuje se za Čechoslováka bez pomlčky, po matce totiž pochází z Holešovic, po otci je zase z východního Slovenska. S chirurgií začal na klinice v Londýnské ulici v Praze – byla nejblíže centru Prahy, takže právě tam v srpnu 1968 vyndával kulky z postřelených demonstrantů.
V počátcích své kariéry měl při diagnostikování břišních problémů vedle sluchu a hmatu k dispozici jenom rentgen. A až do listopadu 1989 se vedle zranění svých pacientů musel potýkat i s podmínkami typickými pro socialistické zdravotnictví. K nim patřil například neustálý nedostatek operačních rukavic, šicího materiálu i různých pomůcek na jedno použití jako například stříkaček.
Když se Pavel Pafko v roce 1992 stal přednostou III. chirurgické kliniky, jeho pacienti se pomalu měnili na klienty. Ještě ve Všeobecné fakultní nemocnici se v jeho péči octnul ten nejsledovanější, tehdejší prezident Václav Havel. Jeho operace trvala 3,5 hodiny a tým chirurgů při ní prezidentovi vyoperoval nevelký zhoubný nádor. Šéf týmu, profesor Pafko, tehdy prohlásil, že lékaři zvolili radikální řešení a rozhodli se prezidentovi odebrat celou polovinu pravé plíce.
Ten, který léčil Havla
Léčbou prezidenta Václava Havla přestal být Pavel Pafko anonymním lékařem. A po ní dal také sbohem klinice v Londýnské, prosadil totiž stěhování do modernějšího a většího Motola. A právě tam také 22. prosince 1997 provedl první transplantaci plic v České republice.
První tři čeští pacienti podstoupili transplantaci plic ve Vídni. A právě tam se tým profesora Pafka učil, jak tuto operaci zvládnout. Jednačtyřicetiletý pacient byl po čtyřhodinovém zákroku umístěn na jednotku intenzivní péče, kde rychle s lékaři začal normálně komunikovat. Tato operace nebyla první pouze v České republice, ale také v celém bývalém komunistickém bloku.
Muž, pod jehož skalpely bylo 12 000 lidí
Sám Pavel Pafko dnes odhaduje, že operoval asi 10 až 12 tisíc pacientů. A vždy říká, že ke všem měl stejný přístup – k prezidentovi stejně jako k bezdomovci. A také již vychoval celou generaci svých nástupců.
Robert Lischke, který profesora Pafka ve vedení Třetí chirurgické kliniky vystřídal roku 2010, popisuje, jak výjimečnou osobností Pafko je: „Pan profesor je extrémně, skutečně Bohem nadaný chirurg – ve smyslu jeho zručnosti. A pak bylo podstatné to, jak se choval k pacientům, to se také člověk musí naučit, i to, jak se choval ke kolegům.“
Na slavnou transplantaci plic si vzpomíná Lischke dodnes: „Tu operaci si pamatuju, jako kdybych jí viděl dneska. Byla tehdy velká nepřízeň počasí, takže my jsme jeli sanitkou, já jsem byl na tom odběru, jelo se strašně pomalu, rychlostí asi 40 km/h, protože rychleji se jet nedalo.“
Na zajištění celé akce se tehdy podílelo asi 100 lidí, a vyvrcholily tak asi čtyři roky příprav ve Vídni u profesora Klepetka. Za ním lékaři jezdili ve svém volnu a za své. A měl být i u první operace v Praze. Jenže nakonec nebyl. Robert Lischke vysvětluje: „Měl přiletět a on tedy byl na cestě, ale musel přistát v Brně, takže potom přijel až na konci operace autem – vše ale dobře dopadlo.“
Přesně 23 dní po operaci byl pacient s transplantovanou pravou plící z pražské motolské nemocnice propuštěn. Podle lékařů byl jeho stav velmi dobrý a pooperační léčba proběhla bez komplikací. Muž, který si přál zůstat v anonymitě, žil ještě dalších 7 let. Stál na začátku programu, který dnes čítá už víc než 300 transplantací, včetně společných výměn plic a srdce.
Pořad Hyde Park Civilizace nyní můžete klidně jen poslouchat, tady ho máte v podobě takzvaných podcastů: