Seznamte se s prvními savci, kteří se narodili díky spermatu pocházejícícmu z vesmíru. Jde o 73 myšek, které přišly na svět v Japonsku.
Až bude chtít NASA nebo jiná vesmírná agentura vyslat člověka vybudovat základnu na Marsu (anebo ještě dál), téměř určitě s sebou tato mise poveze i sperma. Sperma nejrůznějších dárců by totiž takové kolonie nutně založené jen několika desítkami osob mohlo zajistit genetickou variabilitu potřebnou pro dlouhodobou stabilitu takového projektu.
Až doposud jsme ovšem netušili, zda je něco takového vůbec možné. Podmínky ve vesmíru jsou pro živé organismy destruktivní – i když jsou sebelépe chráněné. Radiace, prostředí bez gravitace a další faktory by teoreticky mohly tak citlivou substanci, jako je sperma, poškodit. Proto proběhl experiment japonských biologů, kteří roku 2013 odeslali zmražené sperma dvanácti myší na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS.
Sperma vydrží i ve vesmíru
V prostředí, kde je radiace stokrát silnější než na Zemi, vydrželo zmražené na -95 stupňů Celsia po dobu 288 dní. Po návratu zpět na naši planetu bylo rozmraženo a detailně testována na poškození DNA radiací. Protože na Zemi měli vědci zmražené vzorky spermatu stejných myší uložených po stejnou dobu, mohli sledovat, jak se oba vzorky od sebe liší.
Podle očekávání se ukázalo, že vzorky z DNA mají větší množství fragmentované DNA než vzorky ze Země. Takové poškození není možné napravit a bývá spojováno s horší šancí na oplodnění. Když ale pomocí tohoto spermatu vědci oplodnili samice myší, narodilo se o tři týdny později 73 zdravých myšek. Je to překvapivě stejné množství, jaké by se narodilo za běžných podmínek na Zemi.
Vesmírné myši
Vědci mláďata monitorovali až do jejich dospělosti – díky tomu, že myši dospívají velmi rychle, to trvalo krátkou dobu. Myšky byly zdravé a ukázalo se, že i plodné. Nijak se nelišily od těch, které se narodily z kontrolního vzorku spermatu ze Země. Výsledky experimentu byly zveřejněny v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Jde o unikátní experiment, nic podobného zatím na savcích nebylo zkoumáno.
Zdá se, že se DNA opravila sama až po oplodnění a že její poškození nemělo na potomstvo vlastně žádný měřitelný dopad. Výsledky této práce přinášejí velmi dobrou zprávu nejen šéfům NASA, kteří plánují budoucí velké mise, ale současně i dnešním astronautům, kteří by se chtěli stát otci po návratu z vesmírných misí. Problémem ale stále zůstává fakt, že množství radiace v prostředí vzdálenějším od Země je mnohem větší než na Mezinárodní vesmírné stanici. Pro potenciální misi na Mars ještě bude muset proběhnout množství mnohem podrobnějších experimentů dále od naší rodné planety.
