Podle výzkumu agentury YouGov je modrá barva tou nejoblíbenější ze všech ve většině zkoumaných zemí světa. Vědci si to vysvětlují především tím, jak drahá a tedy i výjimečná byla historicky v umění. Vzácná je i v přírodě – mnohem výrazněji, než by se na první pohled mohlo zdát.
U rostlin vzniká modrá barva smícháním přirozeně se vyskytujících pigmentů – podobně jako když malíř míchá barvy na paletě. Příroda využívá červené pigmenty, z nichž přidáváním kyselosti nebo zásaditosti vznikají různé odstíny.
Přestože jsou modré květy mnohem méně časté než bílé nebo žluté, existují: zvonky, chrpy, modřence hroznaté, hortenzie, plaménky, ladoňky, černuchy, pelargonie nebo stračky. U některých rostlin je ale snaha o vypěstování modrého exempláře spojená s neúspěchem, klasickým případem je modrý tulipán.
Modré květy jsou u rostlin sice vzácné, ještě vzácnější jsou ale modré listy. Ty má jen několik druhů, jež obývají dolní patra tropického pralesa. U listů je hlavní příčinou praktické neexistence modrých listů čistě fyzika. Pigmenty totiž mají barvu světla, které nepohlcují, ale odrážejí. Nejběžnějším rostlinným pigmentem je zelený chlorofyl, takže rostliny vypadají zeleně, protože chlorofyl zelené světlo nepohlcuje, ale odráží. Rostliny ale mají rády modré světlo, protože má více energie než jakékoli jiné světlo ve viditelném spektru.
Pokud by nějaká rostlina opravdu měla modré listy, nakládala by s energií jako velmi špatný hospodář: to nejlepší světlo by odrazila zpět „pánubohu do oken“, zatímco by se pokoušela získávat energii z toho méně kvalitního. Dalo by se to přirovnat k topení v kotli jen třískami místo polen. Strategii modrých listů tak volí jen několik druhů rostlin, které žijí v temnějším prostředí pod příkrovem jiných listů – pro ty je to ta „nejvýživnější“ potrava, která sem pronikne.
Zvířata nemají kde brát
Přestože to tak nemusí vypadat, modrá zvířata vlastně neexistují. Zvířata totiž nemají kde brát zdroje modrých pigmentů. Většina pigmentů u zvířat totiž pochází z potravy, kterou přijímají. Plameňáci jsou růžoví díky barvivu, které získávají z konzumace své oblíbené potravy – krevet – a také zlatá barva zlatých rybek pochází z jejich potravy. Ale protože v rostlinách toto modré barvivo z výše popsaných důvodů není, zvířata ho nemohou snadno získávat.
Přesto ale spousta na pohled modrých tvorů existuje, zejména ptáků – jsou to například pávi, papoušci nebo třeba vlhy pestré. Jenže tyto barvy nevznikají pomocí pigmentů, ale trikem. Zvířata jsou schopná vytvářet na svých površích struktury, jež mění vlnovou délku světla. Například nápadně modrý modrásek jetelový získal svou barvu tak, že šupinky na jeho křídlech jsou tvarované do jakýchsi hřebenů, které způsobují ohyb světla. A to tak, že jediná vlnová délka světla, kterou odráží, je modrá. Kdyby byly šupinky na křídlech tvarované jinak, modř by zmizela.
Podobný trik dělají i modří ptáci, například americká sojka chocholatá. Každé její pírko je tvořené mikroskopickými kuličkami rozptylujícími světlo, které jsou rozmístěny tak, že se ruší všechny vlnové délky světla kromě modré.
Výjimka, která potvrzuje pravidlo
Jediným známým druhem živočicha, který je „opravdu modrý“, je motýl, který nemá ani české jméno. Babočkovitý motýl Nessaea obrina totiž získává svou modrou barvu z pigmentu zvaného pterobilin. Modravé barvy sice mají i jiní motýli, ale ty nepocházejí z pravých modrých pigmentů. Například modrozelená křídla otakárka Graphium sarpedon, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii a východní Austrálii, vznikla díky kombinaci žlučového pigmentu a karotenoidu luteinu.
Právě proto, že je modrá v přírodě tak vzácná, investuje do snahy ji napodobit řada druhů. Nejčastěji proto, aby tím upoutaly pozornost. A to jak pozitivně, pro přilákání potenciálního partnera, tak i negativně, tedy jako varování před predátory, jako to dělají některé druhy žab.
Obliba modře u lidí s tím vším souvisí. Právě proto, jak těžké bylo modrou získávat, se stala symbolem vznešenosti. Například hlavním zdrojem pro odstín ultramarínové modři byl v minulosti lapis lazuli, jehož největší dostupné naleziště bylo až v Afghánistánu. Proto evropští malíři modrou na svých obrazech šetřili. A to až do devatenáctého století, kdy se přišlo na metodu, jak získávat tento pigment synteticky. Díky tomu mohly začít vznikat obrazy jako třeba van Goghova Hvězdná noc.
