Kanadská společnost spolufinancovaná Billem Gatesem oznámila, že se jí podařil přelom v technologii, která umí odstraňovat oxid uhličitý ze vzduchu. Doložila to i studií vydanou v prestižním odborném časopise.
Přelomem je podle této práce především cena celého procesu, která konečně klesla na částky, kdy by se proces zachytávání oxidu uhličitého mohl začít vyplácet.
Zatímco nyní se cena takového odsávání pohybuje kolem 600 dolarů za tunu, nová technologie se dostala na méně než 100 dolarů za tunu. Společnost Carbon Engineering, která na tomto projektu pracuje, by ráda měnila oxid uhličitý na tekutá paliva.
Pokud se ukáže, že je tato technologie funkční a finančně únosná, mohlo by to změnit způsob, jak se řeší globální změna klimatu. Vědci zatím byli k technologickým řešením spíše skeptičtí, ale tohle by mohlo jejich negativní postoj změnit. Mohlo by to totiž být jednodušší i lacinější, než se snažit přimět miliardy lidí, aby změnili své chování – například, aby méně cestovali, jedli méně masa nebo měli méně dětí.
Myšlenka na odsávání CO2 z atmosféry se poprvé objevila v polovině devadesátých let dvacátého století; jejím autorem je původem německý vědec Klaus Lackner. Od té doby s tímto principem experimentovalo několik technologických společností, které vytvořily řadu prototypů takových zařízení. Například švýcarská společnost Climeworks loni představila instalaci, která odsává oxid uhličitý ze vzduchu a mění ho na hnojivo pro rajčata a okurky. Všechny takové přístroje ale měly jedno společné: příliš vysoké náklady.
Kanadská Carbon Engineering věří (a popisuje), že tento problém dokázala vyřešit. Založil ji roku 2009 Bill Gates společně s kanadským investorem Normanem Murraym Edwadrswem; od roku 2015 je jejich testovací zařízení schopné zachytávat asi jednu tunu CO2 denně.
Jak to funguje?
Přístroj umí pomocí rotorů nasávat vzduch do upravené chladicí věže – tam se smísí s kapalinou, která reaguje s oxidem uhličitým. Během několika dalších kroků se z něj dá dostat čistější CO2. Doposud nejlevnější způsob představili inženýři v roce 2011, kdy se jim podařilo přijít s cenou asi 600 dolarů za tunu takto získaného oxidu uhličitého.
V Carbon Engineering nevymysleli nic revolučního, jen poctivě upravovali a vylepšovali existující technologii. Důležité na jejich vylepšení je, že chtějí ze zadrženého plynu vyrábět další paliva: získávají je tak, že kombinují čistý CO2 s vodíkem, který pochází z vody.
„Za pár let budeme schopni takto vyrobit 2000 barelů paliva denně,“ uvedli vědci. Nyní ale pracují teprve na výstavbě prvního komerčního zařízení, jež by bylo zatím desetkrát menší. A čekají na investory, kteří by zajímavý projekt ještě více podpořili.
Palivo, které takto vznikne, by mohlo být mnohem šetrnější k přírodě než současná biopaliva. Jeho výroba totiž zabere méně místa než pěstování dnešních energetických plodin a také je k jeho vzniku zapotřebí méně vody.
