Je to pravděpodobně nejslavnější vrak lodi, kterou se dosud nepodařilo nalézt. Plavidlo Endurance, jež se ztratilo při nešťastné expedici polárníka Ernesta Shackletona v letech 1914 až 1917, leží na dně Weddellova moře. Mnozí přemýšleli nad tím, že ho zkusí najít, někteří se o to dokonce pokusili. Navigace v této oblasti je ale kvůli mořskému ledu velmi obtížná. John Shears a jeho kolegové se nevzdávají, ačkoliv jejich poslední mise skončila nezdarem. Poté, co se předchozí ponorné plavidlo ztratilo, pustí se do pátrání vybaveni jinými stroji.
Pokud tým v hledání Endurance uspěje, vrak zmapuje a vyfotografuje, neodebere z něj ale žádné artefakty. Shackletonova loď je historicky významným místem, podle mezinárodní smlouvy o Antarktidě je památkou. Nikdo ji nesmí žádným způsobem narušit. „Loď se stala ikonou,“ říká John Shears. „Shackletonův impozantní příběh o přežití je známý napříč historií. A ze všech vraků, které ještě nebyly objeveny, je tento nejslavnější a také nejobtížněji lokalizovatelný,“ míní.
„Pokud ho budeme moci identifikovat, prozkoumáme ho a pomocí laserů vytvoříme detailní 3D skeny. Doufáme, že to budeme moci zároveň vysílat,“ řekl vědec BBC News.
Ernest Shackleton a jeho výjimečná transantarktická expedice, kterou podnikl v letech 1914 až 1917, patří k tomu nejtragičtějšímu v dějinách polárních výprav. Loď Endurance tehdy uvěznil mořský led na více než deset měsíců, plavidlo proplouvalo Weddellovým mořem, až ho nakonec rozdrtily kry a kleslo ke dnu. To, jak se poté Shackletonovi a jeho mužům podařilo na záchranných lodích a pěšky uniknout, se stalo legendou.
Místo potopení Endurance je dobře známé, nachází se v hloubce tři tisíce metrů. Kapitán plavidla Frank Worsley polohu zaznamenal pomocí měřicích přístrojů sextantu a teodolitu. Avšak dostat se do této části Weddellova moře – východně od Larsenova šelfového ledovce u Antarktického poloostrova – je extrémně náročné i pro moderní ledoborce.
Shearsovi a jeho kolegům se to povedlo v roce 2019 na výzkumné lodi Agulhas II. K předpokládanému místu vraku vyslali autonomní ponorné plavidlo. Po dvaceti hodinách však s posádkou ztratilo kontakt.
Nová mise, kterou financuje charitativní organizace Falklands Maritime Heritage Trust, ještě potřebuje posvěcení britského ministerstva zahraničí. Za předpokladu, že se tak stane, by Shearsův tým mohl být v Antarktidě v únoru příštího roku.
Výpravu povede Shears společně s mořským archeologem Mensunem Boundem, oba přitom Shackletonova loď fascinuje prakticky celý jejich život. Do Weddellova moře se vydají opět na palubě Agulhas II, která má posádku, jíž vědci důvěřují. Využijí však jiné ponorné plavidlo, konkrétně dva stroje Sabertooth firmy Saab. Tyto roboty jsou konstruovány do hluboké vody, jsou schopny dlouhých výprav a mohou být buď autonomní, nebo řízeny pomocí optického lana.
Potápění mez ledovci je rizikové
Velkou výzvou zůstávají proslulé ledové kry ve Weddellově moři, které tak zmátly Shackletona a dodnes maří všechny pokusy o nalezení potopené lodi. K šanci na úspěch je zapotřebí nepřetržitý přísun radarových snímků pořízených ze satelitu. Nová mise bude tyto mapy opět získávat z platformy TerraSAR-X německého střediska pro letectví a kosmonautiku.
Jednou z největších otázek zůstává, v jakém stavu je vrak. Voda je příliš hluboká na to, aby ho zničil proplouvající ledovec. A míra ukládání sedimentu v oblasti je podle odhadů dostatečně nízká na to, aby se dalo očekávat, že dřevo je stále na mořském dně viditelné. Kusy plavidla by však mohly být roztroušené na velkém prostranství. Vody kolem vraku jsou téměř jistě také dobře okysličené, což znamená, že organismy, které vydrží místní chlad, mohly zlikvidovat velkou část dřevěné struktury lodi.
„Pravda je, že nevíme, v jakém bude stavu. Víme, že měkkýši, kteří požírají dřevěné vraky lodí na severu, nemohou ve studených vodách Antarktidy přežít. Ale ve dřevě je velký zdroj uhlíku, takže možná na vraku najdeme žít velmi zajímavé věci. Možná dokonce objevíme nějaké nové druhy,“ poznamenal Shears.
