Britská Národní zdravotní služba upozornila, že se výrazně zvyšuje počet lidí, kteří přemýšlí o tom, že by změnili pohlaví. Nová data předložil James Palmer, který je ředitelem specializovaných služeb této agentury.
Palmer uvedl pro deník Telegraph, že očekává, že by v blízké budoucnosti mohla o změně pohlaví přemýšlet až tři procenta Britů – tedy až 1,97 milionů lidí. Neznamená to nutně, že by ho chtěli přímo měnit chirurgicky, spíše zvažují svou genderovou identitu.
Expert anglické Národní zdravotní služby o tom informoval poprvé v pondělí tento týden na vědecké konferenci. Podle něj jsou služby v této oblasti nyní kvalitní a moderní, navíc se zlepšila informovanost o celé problematice.
„Musíme začít uvažovat o zdravotní péči, která umožní jednomu až třem procentům populace někdy v jejich životě diskutovat o jejich pohlaví,“ prohlásil James Palmer.
Že nejde jen o nějakou nesmyslnou projekci, podle něj dokazují fakta: za posledních pět let vzrostl počet doporučení na tyto zákroky o 240 procent. „V současné době čeká na naše služby 7500 dospělých osob. Žádná jiná oblast specializované medicíny nezažívá v současné době takový růst. Důsledkem je, že v systému pro to absolutně nemáme kapacity,“ dodal Palmer.
- Podle Světové zdravotnické orgnizace (WHO) je transsexualita duševní poruchou. Je tak uvedená v oficiálním seznamu Mezinárodní klasifikace nemocí.
- Již dva roky se ale ve světovém tisku spekuluje o tom, že v dalším vydání tohoto seznamu by mělo dojít k přehodnocení diagnózy.
Mezi „uvažovat o změně pohlaví“ a podstoupit samotný zákrok je velký rozdíl – jen minimum lidí splní požadavky, které se na tento typ zákroku vztahují. V České republice je zapotřebí například potvrzení sexuologa a dvou nezávislých psychologů.
Existuje také řada těch, kteří cítí, že vyrůstají v nesprávném těle a o operaci se zajímají, ale celá procedura je odpuzuje nebo ji odmítají z jiných důvodů. Situaci v České republice nedávno popsal magazín Politico.
Je to v pořádku?
Podle Palmera, který byl v minulosti neurochirurgem, je nárůst počtu takových operací pozitivním jevem. „Musí to být dobré, že jsou zde lidé, kteří chtějí prozkoumat svůj gender. Fakt, že se jedná o mladší věkovou skupinu, musí být také pozitivní,“ míní.
Jeho údaje odpovídají jiným výsledkům expertů, kteří je na stejné konferenci (Westminster Social Policy Forum) představili – i podle ostatních stoupá zejména mezi mladými zájem o změnu pohlaví. Studie, která zkoumala pacienty na specializované klinice v Nottinghamu, ukázala, že poklesl průměrný věk zájemců o změnu pohlaví ze čtyřiceti let na současných dvacet let.
Zvýšený zájem mladistvých
Všechny tyto studie se věnovaly jen pacientům ve věku nad 17 let, velmi podobná data ale představili také experti, kteří se starají o mladistvé pacienty, již požadují změnu pohlaví. Například podle Polly Carmichaelové z Tavistock and Portman NHS Foundation Trust stoupl jen mezi lety 2015 a 2016 počet pacientů o sto procent.
Jde o jev, který vidí sexuologové po celém světě. Například ve Spojených státech amerických vzniklo první specializované pracoviště pro mladistvé, kteří uvažují o změně pohlaví – v současné době jich existuje více než 50. V lednu 2017 vznikla v USA první větší studie, jež se na tento fenomén zaměřila.
Její autoři tvrdí, že za transgenderového se v USA označuje každý 137. náctiletý. Jedná se tedy o 0,7 procenta mladých lidí ve věku od 13 do 17 let. Řada dalších lidí ale může svou sexuální identitu objevit až mnohem později v životě. Výzkum přitom také popsal, že existují značné rozdíly mezi různými americkými státy: u některých šlo jen 0,5 procenta, ale u jiných se jednalo i o 1,1 procenta dospívajících.
Podobná data zaznamenávají také čeští odborníci. Podle sexuoložky Hany Fifkové se v posledních deseti letech snížil průměrný věk, ve kterém lidé s poruchou pohlavní identity (transsexualitou) vyhledají odbornou pomoc. Není výjimkou, že do ordinací přicházejí mladí lidé dlouho před osmnáctým rokem věku.
„Souvisí to kromě jiného s dobrou osvětou a dostatkem informací. Současně se dá i v České republice pozorovat, že v generaci současných náctiletých se také častěji začaly používat jako sebeidentifikační i termíny jako bigender (obourodý) nebo genderfluid (rodově fluidní). Řada mladých lidí se v postmoderní bezhraniční společnosti, která je nejsvobodnější a nejméně škatulkující ze všech dosavadních, ale možná potřebuje jen vůči něčemu vymezit. A proč ne vůči rozdělení na muž–žena. To je ale úplně jiný případ než lidé s transsexualitou, poruchou rodové identity. Ti nakonec odbornou pomoc nutně potřebují, protože skutečně trpí vážným problémem,“ upozornila Fifková.
