Kůň Převalského je divoké zvíře. Tvrdí to čeští ochranáři v reakci na nedávné tvrzení vědců, že koně Převalského jsou potomky domestikovaných a posléze opět zdivočelých zvířat a že žádní skutečně divocí koně tak už nyní na světě nežijí. Ochranářská organizace Česká krajina to považuje za přehnané tvrzení, hranice pro označení divokosti zvířete je podle ní velmi tenká. Zjednodušující soudy by navíc mohly ohrozit záchranu divokých koní v Evropě i v Asii.
„Na koni Převalského je zřetelné, že si i přes pobyt v zajetí udržel typický vzhled divokého zvířete. Navíc genetické analýzy potvrzují, že se jen minimálně křížil s domácími koňmi. Svým vzhledem a genetikou jde tedy o divoké zvíře,“ konstatoval ředitel České krajiny a spoluautor studie o evropských divokých koních Dalibor Dostál.
Koně Převalského podle něj zůstávají představiteli linie divokých koní, kteří žili na východ od řeky Volhy. „Ani nejnovější objev vědců nesnižuje výsledky mezinárodního úsilí zoologických zahrad na jejich záchranu a navracení do přírody,“ dodal. Divokost koní Převalského byla zpochybňována i v minulosti. Na tom, že se po mongolských stepích opět prohánějí koně Převalského, má zásluhu i program pražské zoologické zahrady.
- Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky a řadou univerzit. Jde třeba o péči o divoké koně, zubry a pratury.
Kůň Převalského podle Dostála přežil díky chovu v zajetí. V přírodě vyhynul na přelomu 60. a 70. let 20. století a desítky let byl chován v lidské péči v zoologických zahradách a dalších chovných zařízeních. První transporty vracející tyto koně do přírody směřovaly na přelomu 80. a 90. let 20. století do Číny a Mongolska.
Převalák není mustang
Přirovnání koně Převalského s mustangem je velmi nepřesné, tvrdí Dostál. Rozdíl představuje několik tisíc let intenzivního křížení, kterým prošli domácí koně, jež později na severoamerickém kontinentu zdivočeli. Mustangové se i po staletích pobytu v přírodě vyznačují tělesnými proporcemi domácích koní a pestrým zbarvením.
Hranice, jaké zvíře lze označit za divoké a jaké ne, je podle Dostála velmi tenká. Uvedl to na příkladu půl milionu amerických bizonů, z nichž asi 8000 není poznamenáno křížením s domácím skotem. „Ve světě, kde žije 7,5 miliardy lidí, nelze u některých druhů zabránit jejich ovlivnění ze strany člověka,“ zmínil. Divocí koně žijící ve volné přírodě jsou ohrožováni křížením se zatoulanými koňmi domácími. „Pokud budeme zpochybňovat jedinečnost těchto divokých koní, budou ochranářské organizace jen velmi těžko zdůvodňovat, proč tato zvířata nadále chránit a proč bránit jejich křížení s domácími zvířaty. A to by bylo tragické,“ zdůraznil.
Mezinárodní tým vědců nedávno v odborném časopise Science zveřejnil výsledky studie, která vyvrátila dosavadní názor, že koně Převalského jsou poslední divoké koně na světě. Podle zjištění vědců jsou tato robustní zvířata s tlustou kůží a kartáčovitou hřívou ve skutečnosti zdivočelými potomky koní, které před 5500 lety ve středoasijské stepi domestikovala takzvaná botajská kultura. Botajové žili usedlým způsobem života a zřejmě jako první ochočili divoké koně. Některá takto zdomácnělá zvířata následně nejspíš unikla do volné přírody na západě Mongolska či východě Kazachstánu a opět zdivočela. Právě tito koně jsou podle nové genetické analýzy předky koně Převalského.
Nepřepisujme dějiny, doporučuje Bobek ze Zoo Praha
Podobně negativně reagoval na studii také ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek. Ten varoval ve sloupku před přepisováním dějin:
„Minulý pátek to na mne dělalo dojem, že řada médií si v očekávání vítězství našich hokejistů nad Rusy předpřipravila titulky začínající slovy ,Přepište dějiny…‘ – a když zápas skončil naší porážkou, použila je pro jinou zprávu, která byla v tom okamžiku aktuální. Nejmenované noviny tak přepisovaly dějiny en bloc, jistá televize přepisovala dějiny evoluce a ostatní přepisovali dějiny koně. Ve všech případech bylo jádro sdělení takové, že podle časopisem Science právě publikované vědecké práce není kůň Převalského posledním divokým koněm, nýbrž ,jen‘ zdivočelým potomkem koně, kterého někdy před 5500 lety na území dnešního Kazachstánu domestikovala botajská kultura.
Abych ale nebyl k našim médiím přespříliš kritický, musím podotknout, že popularizační text, který propagoval zmíněný vědecký článek a ze kterého všichni vycházeli, byl pojat spíše jako barnumská reklama a k bulvárnímu uchopení přímo vybízel. V podobných případech je ovšem nutné si přečíst zdrojový text a především si zachovat alespoň určitou míru obezřetnosti, protože podobné velkolepé objevy ne vždy projdou zkouškou vědecké polemiky a nových poznatků.“
A polemika přišla vzápětí. Řada odborníků se po přečtení článku v Science začala vyjadřovat v následujícím smyslu:
- Ano, jsou to skutečně pozoruhodné výsledky, které na základě analýz DNA dokazují, že domestikovaní koně botajské kultury nejsou předky našich domácích koní (včetně mustangů a dalších zdivočelých forem), jak se dosud předpokládalo. Neskonale blíž měli tito botajští koně překvapivě právě ke koni Převalského.
- Jenže: Na základě publikovaných výsledků není možné jednoznačně vyvozovat, že kůň Převalského je zdivočelým potomkem domácího koně botajské kultury. Stejně tak mohli být před pěti a půl tisíci lety volně žijící „převaláci“, resp. jejich předkové, zdrojem koní pro botajské chovatele.
Podrobná argumentace jistě vyjde v odborném tisku. Již na základě výše uvedené zkratky se však dá konstatovat, že upřít koni Převalského statut „posledního divokého koně“ bylo poněkud předčasné.
Ale i kdyby ne, článek v Science jen potvrdil, že „převalák“ je posledním zástupcem linie divokých koní, kteří žili na východ od Volhy. Všichni ostatní současní koně přitom pocházejí z jiné, „evropské“ linie. Ať jsou tedy „převaláci“ skutečně poslední divocí koně, nebo po více než pět tisíc let volně žijící koně zdivočelí, nic to nemění na jejich jedinečnosti a významu. Ještě v pátek prof. Beth Shapiro z University of California podotkla: „Vyměnit slovo ‚divoký‘ za ‚zdivočelý‘ je sémantická změna, která může lépe odrážet evoluční historii koní Převalského, ale neměla by měnit jejich status. Měli bychom je i nadále chránit jako divoké koně.“
K tomu není co dodat. A pokud jde o přepisování dějin, trochu s ním, prosím, počkejte. Třeba nakonec ani nebude potřeba.
