Anestezie zcela změnila lidské životy: dnes je to 170 let, co byla poprvé použita

Toho rána dorazil zubní lékař William Morton do předváděcího sálu v Massachusettské všeobecné nemocnici pozdě. Naštěstí odstraňování cévního nádoru na čelisti ještě nezačalo – a tak stihl poprvé veřejně předvést svůj objev a připsat si světové prvenství. Pacientovi nechal před operací po tři minuty vdechovat éter – a nemocný pak při zákroku necítil vůbec žádnou bolest. Před 170 lety, 16. října 1846, tak éterová anestezie zahájila novou éru chirurgie.

Do té doby patřil tento obor spíše k řemeslům – zákroky prováděli místo lékařů ranhojiči či lazebníci. Intenzivní bolestivost neumožňovala zdržovat se dodržováním hygieny nebo pečlivostí. Zásadní byla rychlost – dobrý chirurg se poznal podle toho, že operoval rychle, jen tak mohl pacient bolest a stres přežít.

  • Chirurgové byli před objevem anestezie školeni na velmi rychlou práci – amputace nohy například trvala osm minut, ti nejlepší ji zvládali za tři minuty.

Různé metody znecitlivění se sice při lékařských zákrocích používaly odpradávna, účinky však byly omezené. Podávaly se omamné nápoje (alkohol, odvary z máku, blínu či mandragory), Inkové zase žvýkali listy koky a plivali do ran pacientů – mělo to účinek na obě strany; chirurg byl stimulován a pacient znecitlivěn.

Výzkumům tišení bolesti dlouho bránilo mimo jiné náboženské přesvědčení, že utrpení a bolest k životu patří a jsou prostředkem vykoupení za hříchy. Teprve v 19. století se vyrojily pokusy s hypnózou, chlazením ran či stlačováním nervových kmenů. Nejslibnějšími se ale ukázaly plyny (éter a oxid dusný zvaný rajský plyn), které oba dokázaly vyvolávat letargii a ospalost. Při kratším užití měly oba euforizující účinky a hojně se užívaly na společenských dýcháncích. Znecitlivující účinek vdechování éterových par objevil už v 16. století Paracelsus.

Objevitel, nebo zloděj?

Ač se William Morton zapsal do historie jako objevitel éterové narkózy, nebyl zdaleka prvním, kdo ji použil. Už v roce 1842 znecitlivěli své pacienty kapesníkem namočeným v éteru američtí chirurgové Crawford Long a William E. Clark, ale objev nepublikovali. Na přelomu let 1844 a 1845 používal narkózu rajským plynem Mortonův kolega Horace Wells. Ale jeho veřejná demonstrace narkózy se nepodařila a později Wells jednoho pacienta dokonce udusil.

Chloroform natropil mnoho zla. Díky němu se může stát chirurgem každý pitomec.
George Bernard Shaw
1906


Morton se Wellsovy demonstrace osobně účastnil a vycítil příležitost k zbohatnutí. Sám experimentoval s kovovou destičkou, která ale jeho pacientům bolest při zákrocích nemírnila, ba naopak. Morton nebyl vědec. Spolupracoval ale s chemikem Charlesem Jacksonem, jenž mu doporučil éter a poradil, aby místo běžně prodávaného zkusil čistý sulfurický. Morton zahájil tajné pokusy na zvířatech, později na sobě a na svých asistentech. První neveřejná narkóza se zdařila 30. září 1846.

Takhle nějak vypadalo první dokumentované využití anestezie
Zdroj: Wikimedia Commons

Při památném předvedení 16. října Morton přiložil k pacientovým ústům skleněnou kouli s dvěma otvory, v níž byla houbička napuštěná éterem a vonná esence. Pacient během pár minut usnul a během 25minutové operace prý cítil jen lehké škrábání nože.

Éter dobývá svět – a České země následovaly velmi rychle

  • Co je éter: správně by se mu mělo říkat diethylether. Používal se k anestezii, jako rozpouštědlo a také jako rekreační droga – například společně s alkoholem jako tzv. hofmanské kapky.

Éterová anestezie se velmi rychle rozšířila. Morton objev publikoval v renomovaném lékařském časopise a navíc ji ve svých dopisech evropským kolegům popsali i lékaři, kteří se zúčastnili veřejné demonstrace. V Evropě se poprvé prováděla už v prosinci – v době, kdy přeprava z Ameriky do Evropy trvala tři týdny. V českých zemích ji aplikovali pouhé čtyři měsíce po Mortonovi – už v únoru 1847 pod vedením doktora Göttingera v Brně a pod vedením magistra chirurgie Celestýna Opitze v nemocnici Milosrdných bratří v Praze.

Robotické operace jsou v Česku oblíbené, za jedenáct let přes deset tisíc (zdroj: ČT24)
  • Anestezie zastupuje přibližně 3–5 procent nákladů na zdravotní péči.

Mortonovi ale ke štěstí a k vytouženému bohatství nepomohl ani patent, který získal společně s Jacksonem. Do konce života bojoval za uznání svého prvenství. Tragicky zemřel ve 49 letech v roce 1868. Wells, jenž také soupeřil o uznání tohoto objevu, ukončil svůj život sebevraždou. Neslavný byl i konec chemika Jacksona, který zemřel v léčebně pro psychicky nemocné.


V lékařství éterová narkóza rychle našla široké uplatnění. Další vývoj anestezie přinesl nové prostředky a zpřesnil potřebnou koncentraci. Narkóza zbavila chirurgii jedné z hlavních brzd rozvoje, jenž poté nabral vskutku raketovou rychlost.

Jak funguje anestezie

Anestezie je cíleně navozenou ztrátou vnímání veškerého čití – tedy dotyku, tepla i chladu, ale především bolesti. Přestože ji aktivně využíváme, lékaři si stále nejsou zcela jistí, jak funguje. Obecně se dá říci, že anestezie spočívá v útlumu činnosti nervového systému, tedy mozku a míchy.

Navzdory běžnému klinickému užívání nedokážeme vysvětlit, jak anestetika vyvolávají amnezii, bezvědomí a imobilizaci – kardinální klinické rysy celkové anestezie.
Profesor Hugh C. Hemmings
Cornell University


Jednoduše řečeno celková anestezie se projevuje ztrátou vědomí a vyřazením vnímání a reakce na vnější podněty. Naproti tomu lokální anestezie je způsobena tím, že se blokuje vedení bolestivých vjemů do mozku. Nicméně „i po více než sto letech aktivního výzkumu však zůstává molekulární pozadí mechanismů odpovědných za anestetické účinky jedním ze stále neobjasněných tajemství farmakologie“, přiznávají autoři učebnice Klinické anesteziologie (Grada).


Je ale jasné, že anestezie má tři základní role pro lékaře a tři pro pacienty:

Pro pacienta:

  • Přežije operaci a po ní se probudí
  • Lékařský zákrok ho nebude bolet
  • Nebude si po operaci pamatovat případné negativní zkušenosti


Pro lékaře:

  • Pacient přežije operaci a lékař bude moci vykonávat svou práci dál
  • Pacient se během operace nebude hýbat a lékař tak bude moci vykonávat svou práci
  • Pacient si nebude zákrok pamatovat a bude tak ochotný k dalším zákrokům v budoucnosti

Svět bez anestezie

  • Mandragora neboli pokřín obecný je jedovatá středomořská rostlina. Má silné afrodiziakální, omamné a ve větším množství i analgetické účinky.

Lékaři se snažili odvrátit bolest už od samotných počátků medicíny. Odvary z opia a mandragory byly známé již ve starém Egyptě a Sýrii. Hippokrates zase už 400 let před naším letopočtem prokazatelně používal opium. Přestože se o středověku tvrdí, že byl dobou temna, také v té době se lékaři intenzivně snažili tlumit bolest při lékařských zákrocích. Například italský lékař Theodorik ve 13. století doporučoval užívání „omamných houbiček“ nasáklých opiem a mandragorou.

Éter byl sice syntetizován už v 16. století, ale přestože jeho účinky byly známé, lékaři ho nevyužívali. Za napoleonských válek se zase používalo kryoanestézie, neboli anestezie chladem. V 19. století se pak začalo experimentovat s oxidem dusným.