První očkovací látky, které schválila Evropská unie, Spojené státy i Velká Británie, jsou takzvané mRNA vakcíny. Podle deníku Washington Post bylo jejich použití „rychlou, ale riskantní – ba dokonce kontroverzní – sázkou.“ Podle dosavadních výsledků se zdá, že tato sázka vyšla. „Vakcínu se povedlo vyrobit řádově rychleji než kdy předtím,“ řekl americký epidemiolog Anthony Fauci deníku The Atlantic. Podle technologického webu Wired ale tak rychlému vývoji mRNA vakcín pomohla významnou měrou také prostá náhoda. Technologie mRNA je sice pro vývoj vakcín velmi výhodná, ale klíčovou roli v jejich úspěchu hrál způsob, jakým se nový koronavirus šířil po světě.
Společnost Moderna zahájila první klinickou studii své mRNA vakcíny už 16. března 2020, jen několik měsíců poté, co se v Číně podařilo sekvenovat genomu viru SARS-CoV-2. Může to sice vypadat jako velmi rychlý pokrok, ale Moderna v tom nebyla sama: v ten stejný den totiž čínská společnost CanSino Biologics podala první injekci v rámci testování své vakcíny, která technologii mRNA nevyužívá. První dávka mRNA vakcíny společností Pfizer-BioNTech byla člověku podána v klinické studii až o více než měsíc později. V té době už dvě další čínské biotechnologické společnosti, Sinopharm a Sinovac, zahájily první pokusy s inaktivovanými vakcínami.
Tyto očkovací látky jsou založené na starém ale velmi dobře vyzkoušeném principu, který se používá už od poloviny 20. století k očkování proti obrně nebo černému kašli. Třetí vakcína stejného typu, také od společnosti Sinopharm, vstoupila do klinické studie pouhý týden po vakcíně Pfizer-BioNTech; zatímco další vysoce sledovaná mRNA vakcína od německého CureVac se do klinické studie dostala až o několik měsíců později.
Pozornost médií se upíná zejména na západní očkovací látky a především právě na mRNA vakcíny firem Pfizer-BioNTech a Moderna. Jsou pro to dva hlavní důvody:
- Jsou velmi účinné. Zatímco klasické očkovací látky vyvíjené staršími metodami mají zatím účinnost mezi 60 a 80 procenty, obě mRNA vakcíny se v účinnosti pohybují kolem 94–95 procent.
- Oběma výrobcům se podařilo v rekordním čase sehnat desetitisíce dobrovolníků pro třetí fázi klinických testů – to se ukázalo být jako zásadní a řada jiných firem to nedokázala.
Jak fungují mRNA vakcíny a proč jsou tak účinné
Průlomem v boji proti pandemii koronaviru jsou takzvané mediátorové RNA (mRNA) vakcíny. Vakcína mRNA se od těch tradičních liší tím, že neobsahuje žádné mrtvé či oslabené původce nemoci, ale genetickou informaci viru. Tato metoda je přirovnávána k návodu, podle kterého si tělo dokáže vytvořit vlastní protilátky.
- Kritici vakcín na bázi mRNA uvádějí, že tato cesta je příliš riziková, neboť by mohla vyvolat autoimunitní onemocnění nebo vést ke změnám DNA. Podle šéfa německé očkovací komise Thomase Mertense neexistuje žádný důkaz o tom, že tento typ vakcín by ke změnám lidské DNA vedl.
Vakcína je ve formě tukových kapiček, které v sobě obsahují genetickou informaci povrchového výběžku koronaviru. Při aplikaci vakcíny injekční stříkačkou do svalu se tukové kapičky v lidském těle rozpadnou a uvolní genetickou informaci, podle které se pak v organismu namnoží bílkoviny obsažené ve virovém výběžku koronaviru. Tyto bílkoviny se pak postaví buňkám imunitního systému, takzvaným B-lymfocytům, stejně jako při skutečné infekci koronavirem.
Jiný druh lymfocytů, takzvané T-lymfocyty, rozpoznají tyto povrchové bílkoviny, specificky se namnoží a tuto informaci si uloží ve formě paměťových buněk. Při nákaze skutečným koronavirem pak lidský imunitní systém dokáže rychle reagovat a účinně se bránit.
Technologii mediátorového RNA využívá vakcína americké farmaceutické firmy Pfizer a jejího německého partnera, firmy BioNTech, která má podle klinických testů odhadovanou účinnost až 95 procent a po schválení Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) se koordinovaně podává ve státech Evropské unie, v Kanadě a USA. Na bázi mRNA funguje i vakcína americké firmy Moderna, kterou v současnosti ve zrychleném řízení EMA také posuzuje a měla by k ní vydat posudek 6. ledna. Na vývoji této vakcíny pracují i například společnosti Sanofi či Curevac.
Vědci zkoušejí očkování vakcínami mRNA také proti různým formám rakoviny, zatím formou klinických testů. Žádná taková vakcína pro použití u lidí ale dosud schválena nebyla. Profesor Klaus Cichutek z německého Institutu Paula Ehrlicha považuje za výhodu to, že RNA má jednoduchou strukturu, což otevírá možnost do několika týdnů vyprodukovat miliony dávek.
Americké vakcíny vyhrály díky rychlosti testování
Zatímco o účinnosti se už napsalo hodně, o klinických testech bylo zatím k dispozici informací mnohem méně. Obě mRNA vakcíny se totiž ve třetí fázi testovaly v USA a některých částech Latinské Ameriky, kde se právě v době jejich zkoušek nový koronavirus rychle šířil. Aby výrobci vakcín prokázali účinnost svých látek, potřebují, aby jejich klinická studie zahrnovala dostatek „potenciálních nákaz“ – tedy lidí, kteří jsou vystavení viru. Vzhledem k vysokému rozšíření nemoci v Americe, neměla Moderna ani Pfizer-BioNTech problém tyto situace najít.
Ale stejná věc způsobila zásadní komplikace a tedy i zpoždění čínským výrobcům vakcín. Přestože právě v Číně se covid-19 objevil poprvé, podařilo se zde šíření nemoci zabránit – jenže farmaceutické firmy pak nemohly vakcínu ve vlastní zemi testovat. Musely si proto značně složit hledat spojence v jiných zemích, což celý proces vývoje prodloužilo.
Společnost Sinopharm zahájila 16. července ve Spojených arabských emirátech první studii třetí fáze týkající se inaktivovaných vakcín. To bylo jen dva týdny před tím, než Pfizer-BioNTech a Moderna začaly testovat své očkovací látky. Spojené arabské emiráty se ukázaly jako vynikající partner, díky svému bohatství disponovaly vědeckou infrastrukturou, která jim umožnila provést rozsáhlou studii, a současně mají vzhledem k množství zahraničních dělníků i velmi etnicky různorodou populaci – to je výhodné pro vakcínu, která se má distribuovat prakticky po celém světě.
Úspěch vedl k neúpěchu
Klinická studie pojmenovaná 4Humanity (Pro lidstvo) měla ústředí v kongresovém centru v Abú Zabí, které bylo přeměněno na náborové a očkovací středisko. Ke studii se přihlásili politici i řada místních celebrit a hashtag #4Humanity patřil na sociálních sítích k těm nejoblíbenějším. Během pouhého měsíce se podařilo pro studii sehnat asi 15 tisíc dobrovolníků, do začátku října jich mělo být dokonce 31 tisíc. A právě tehdy se objevil problém.
Spojeným arabským emirátům se totiž právě v té době podařilo epidemii nového koronaviru zkrotit – zejména díky masivnímu testování. Pro emiráty to byla dobrá zpráva, ale současně to zmařilo veškeré naděje na rychlé výsledky testů vakcíny Sinopharm. Její výrobce proto musel v průběhu třetí fáze začít zvětšovat množství dobrovolníků a hledat také v jiných zemích – v Bahrajnu, Egyptě a Jordánsku. Podle Sinopharmu mohla být právě tato společnost první, kdo třetí fázi výzkumu vakcíny dokončí – kdyby byl koronavirus ve Spojených arabských emirátech rozšířený podobně jako třeba ve Spojených státech.
Jenže to se nestalo – úspěch ve zkrocení epidemie způsobil, že první výsledky vakcíny Sinopharm se objevily až v polovině prosince. A na kompletní výsledky, které americké vakcíny už dávno mají, se teprve čeká a nikdo neví, kdy budou zveřejněny. První částečné výsledky přitom naznačují, že čínské očkování by také mohlo být velmi účinné; data naznačují účinnost asi 86 procent.
