V židovské rodině ve Slaném se 12. dubna 1876 narodil psychiatr Oskar Fischer, který jako jeden z prvních popsal stařeckou demenci, dnes známou pod jménem Alzheimerova nemoc. Zemřel přesně před 75 lety.
Popisy diagnóz a obrázky histologického vyšetření mozků 16 pacientů z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách publikoval v roce 1907, ve stejné době jako jeho německý kolega Alois Alzheimer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy ale byly plně doceněny až o desítky let později.
O mládí Oskara Fischera se toho ví jen málo, narodil se v německy mluvící rodině správce na statku a pravděpodobně maturoval na gymnáziu ve Slaném. Medicínu studoval v Praze a ve Štrasburku, lékařskou praxi pak vykonával v české metropoli, kde patřil mezi početnou německy mluvící menšinu židovského původu. Právě kvůli němu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína, kde 28. února 1942, tedy přesně před 75 lety, zemřel.
Ani Alzheimer to ale s popisem nově objevené choroby neměl snadné: Podle dobových dokumentů tehdy na setkání psychiatrů v Tübingenu z roku 1906 žádný z kolegů nepoložil Alzheimerovi doplňující otázku, rychle se přešlo k jinému tématu a také regionální list Tübinger Chronik věnoval objevu v obsáhlé zprávě z kongresu jednu krátkou větu. Alzheimer se zklamán vrátil na psychiatrickou kliniku do Mnichova.
Tehdy dvaačtyřicetiletý psychiatr líčil případ své pacientky Auguste Deterové, která předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk. „Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.
Alzheimer v Česku i ve světě
Alzheimerovu nemoc má 140 000 Češek a Čechů a se stárnutím nemocných přibývá. V roce 2050 jich ale může být v ČR 225 000. Po celém světě je asi 44 milionů případů této choroby. Ve zdravotnických a sociálních zařízeních se léčí minimum, tři čtvrtiny jsou v péči rodin, kterým se dostává jen velmi malé, nebo žádné pomoci, řekla předsedkyně České Alzheimerovské společnosti (ČAS) Iva Holmerová. Politici by podle ní už měli začít řešit zajištění péče o nemocné i pomoc rodinám a přijmout národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc. „Permanentně politiky oslovujeme, ale stále bez výsledku,“ uvedla a připomněla, že národní plány v USA či Francii podpořili prezidenti.
Problém je, že léčba této choroby je extrémně nákladná. Na léčbu pacientů s Alzheimerovou chorobou vydají pojišťovny ročně zřejmě více než miliardu korun a tyto výdaje v posledních letech stoupají. Podle odborníků ale velká část nákladů na péči o pacienty s Alzheimerovou chorobou či demencí jde také z peněženek rodinných příslušníků, kteří o své příbuzné pečují. V Česku je dlouhodobě nedostatek lůžkových zařízení pro tyto pacienty, většina z nich tak zůstává v péči rodiny.
Podle sítě Alzheimercenter, která má v Česku osm specializovaných zařízení, trpí demencí čtvrtina lidí starších 85 let, přičemž Alzheimerova choroba se na tomto čísle podílí z 60 procent. Ve věku nad 65 let má tuto nemoc každý 20. člověk a zvyšuje se počet nemocných i v mladších věkových kategoriích.
Česká republika přispívá k výzkumu
Mezinárodní tým vědců, kteří působí v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského v Akademii věd ČR, objasnil vloni jednu z příčin Alzheimerovy choroby. Pomocí moderní mikroskopické metody, kterou pro výzkum vyvinul, zjistil, na jakém principu fungují molekuly této zákeřné nemoci. Objev může do budoucna pomoci lépe pochopit, jak nemoc funguje a přispět k vývoji nové léčby.
