Hongkong – Studentské nepokoje ve východočínském Hongkongu netrvají ani čtrnáct dní a už získaly dva zřetelné symboly: deštník a žlutou barvu. První z nich je variací květin v hlavních pušek, druhý (poněkud překvapivě) odkazuje na americkou píseň ze sedmdesátých let.
Celé hnutí s názvem Occupy Central které nepřímo odkazuje na americkou iniciativu Occupy Wall Street, původně zorganizovali renomovaní hongkongští právníci a akademici. Potřebnou energii pak dodali studenti, kteří postupně převzali hlavní iniciativu. Demonstrace vypukly před týdnem kvůli rozhodnutí Pekingu regulovat hongkongské volby v roce 2017. Čínská vláda totiž uvedla, že kandidáty musí nejprve nominovat a schválit nadpoloviční většinou hlasů speciální výbor a až pak o nich budou moci hlasovat voliči. Nominováni budou jen dva či tři uchazeči.
Deštníkové hnutí. Deštníková revoluce?
Prodemokratičtí aktivisté žádají, aby volby v roce 2017 byly plně demokratické, a v centru někdejší britské kolonie se opakovaně střetli s čínskou policií. Neoficiálním symbolem protestů se v tu chvíli stal deštník, když ho aktivisté místo ochrany před sluncem museli použít na ochranu před slzným plynem a policejními dýmovnicemi. Dnes už sociální sítě hovoří přímo o deštníkovém hnutí, nebo silnějšími slovy o deštníkové revoluci.
„Kontrast byl tak patrný. Na jedné straně stála policejní brutalita a na straně druhé tady byly obyčejné deštníky. Deštník se přeměnil z každodenního předmětu v symbol vzdoru a odporu,“ říká umělec Kacey Wong, který na své facebookové stránce dokonce vyhlásil soutěž o nejlepší vizualizaci nového hongkongského symbolu (výběr z příspěvků viz úvodní fotografie).
Uvaž žlutou stuhu kolem dubu
Nejčastěji používanou barvou se stala žlutá, a nikoli náhodou. Protestující lidé Hongkongu si za svou neformální hymnu vybrali hořkosladkou americkou píseň „Tie a Yellow Ribbon round the Ole Oke Tree“ (Uvaž žlutou stuhu kolem dubu); na Facebooku začali masově měnit své profilové fotky za obrázek žluté stužky na černém pozadí a potom žluté stuhy připnuli i na své oblečení.
Výrazně tak pozměnili význam toho motivu. V sedmdesátých letech, kdy zmiňovaná píseň hrála z rádií, totiž ve Spojených státech žlutou stuhu nosili lidé, jejichž milovaná osoba sloužila v armádě nebo seděla ve vězení. Stužka dávala okolí zprávu, že tito lidé budou po svém návratu domů vítáni.
