Jen pár míst na světě dokáže nabídnout na pár čtverečních kilometrech tolik nesourodých a podivuhodných věcí jako Gibraltar. Toto britské zámořské území se pyšní jedinou kolonií opic v Evropě, křižovatkou silnice s přistávací dráhou, podzemními vojenskými bunkry, tradičními červenými telefonními budkami i nádherným výhledem na africký břeh z výšky čtyř set metrů. Z toho celkem jasně vyplývá, že budete-li někdy na jihu Španělska, neměli byste tento nejjižnější cíp Evropy vynechat.
Za britskými opicemi na jižní cíp Evropy
Jsou to už tři století od doby, kdy se Britům podařilo získat Gibraltar ve válce o španělské dědictví, a od té doby se snaží ze všech sil si toto maličké území ponechat. Nejedná se totiž jen o turisticky atraktivní místo, ale také o strategický vojenský a obchodní bod. Snahy o přidružení ke Španělsku tu sice jsou, ale ve všech třech referendech zatím zvítězil probritský hlas. Něco na pověře, že dokud budou na Gibraltaru opice, tak bude patřit Británii, zřejmě bude.
Drzé, mlsné a leckdy nebezpečné
Opice druhu magot bezocasý se stala jedním ze symbolů gibraltarské skály. Jejich kolonie je místními i turisty hýčkaná a oblíbená, čehož jsou si opice dobře vědomy. Místo toho, aby si zájmu lidí vážily, jsou často velmi drzé a agresivní. Člověk by se k nim neměl příliš přibližovat ani je krmit, opice totiž rády lezou do batohů, kradou fotoaparáty klidně z ruky a lákají je blyštivé šperky. Celkem běžně se stává, že opice chňapne po řetízku či náušnici, a může tak svými drápy způsobit velmi nepříjemné a hlavně nebezpečné zranění. Zvlášť, když se předtím hrabala v odpadkových koších.
Opice obývají celý vršek gibraltarské skály, která je z bílého vápence a ční do výšky 426 metrů. Na vrchol se dá dostat lanovkou, její spodní stanice se nachází u botanické zahrady, kde je i velké parkoviště. Na vrchol vás za sedm liber vyveze přibližně za 10 minut. Pokud se rozhodnete se vystoupat v horkém dni na vrchol pěšky, připravte se na hodinový záběr a poplatek 1,5 libry na osobu. Pokud jedete autem, pak dokonce 8 liber za pasažéra. Ovšem někdy jsou hlídači benevolentní a pěší nechají projít jen tak :-)
Rozhled ze skály stojí za to – jako na dlani máte celé území Gibraltaru, africký břeh i desítky lodí proplouvajících mezi Atlantikem a Středozemním mořem. Po hřebeni skály si můžete projít okružní vyhlídkovou trasu a prohlédnout si maják nebo třeba zbytky vojenského opevnění, včetně ostnatých drátů a baráků.
Nahuštěné městečko a divoká křižovatka
Z vrcholku kopce je krásně vidět i celý gibraltarský přístav s luxusními jachtami i domy na umělých ostrůvcích. Pohled každého se také zastaví na přistávací dráze místního letiště, která kvůli nedostatku místa napříč protíná jedinou přístupovou cestu na španělskou pevninu. Provoz na křižovatce tu řídí běžný semafor se závorou za občasné asistence policistů. Letecký provoz však není jako na Ruzyni, a tak není doprava příliš omezována. Fronty se tvoří spíše na příjezdu na Gibraltar z pevniny, kde musí každý projít pasovou kontrolou.
Vyplatí se, když necháte auto v přilehlém španělském městečku La Línee a ke skále dojdete pěšky. Vyhnete se husté dopravě, parkovnému a za 1,5 libry můžete celý den cestovat autobusem. Čekat na vás budou tradiční britské obchody jako Marks & Spencer, BHS či Morrison's Superstore, stejně jako nabídka anglických piv či fish & chips. Britské jsou bohužel i ceny, takže chcete-li se ubytovat nebo udělat větší nákup, na pevnině výrazně ušetříte.
Po celodenním šlapání po horkém asfaltu a kamenech přijde vhod koupání v moři. Nejlepším místem je dlouhá písečná pláž na středomořském pobřeží, jen pár stovek metrů od Gibraltaru. K dispozici jsou i sprchy, dostatek místa na parkování podél celé pláže a na své si přijdou i sběratelé mušlí všeho druhu.