V Islámském státě žily jako královny chalífátu, nyní bydlí ve stanech. Před dvěma měsíci bylo osvobozeno hlavní město Islámského státu v Sýrii Rakka. Z útrob zničeného města utekly desítky tisíc civilistů, ale také stovky manželek džihádistů a jejich děti. Nyní žijí v uprchlickém táboře na severu Sýrie, kde se setkávají s pochopitelným odporem a nepřátelstvím. Jejich manželé jsou buď mrtví, nebo na útěku. Odborníci varují, že právě tyto ženy by mohly převzít černý prapor a pokračovat v boji. Pro Reportéry ČT natáčely Lenka Klicperová a Markéta Kutilová.
Z opečovávaných žen islamistů se staly nenáviděné vdovy. Mohly by pokračovat v boji, varují experti
Reportéři ČT: Manželky džihádistů žily jako královny, nyní bydlí ve stanech (zdroj: ČT24)
Těmto ženám nikdo neřekne jinak než Ženy Daiš, tedy islamistů a před kamerou většinou utíkají. Dominují mezi nimi rusky mluvící ženy z kavkazských republik a ženy ze severní Afriky. Za IS odešlo bojovat přes 20 000 džihádistů z celého světa. Nikdo neví, co s jejich manželkami a dětmi.
Ain Issa je jedním z uprchlických táborů, kde žijí ženy po bojovnících IS, leží na severu Sýrie asi 60 kilometrů od Rakky. Ze situace manželek džihádistů jsou zoufalí i sami Kurdové, kteří kemp spravují a vedou vyšetřování s podporou USA. Manželky bojovníků IS jsou většinou cizinky, ostatní ženy v táboře si stěžují, že se často chovají povýšeně a nedokáží změnit myšlení.
„Dáváme jim vše, co potřebují, jídlo a lékařskou péči. Ale neumíme vyřešit jejich budoucnost. Jsou zde jako cizinci a nikdo o ně nestojí. Mohou jít ven, do obchodu nebo k sousedce. Tábor ale opustit nesmí. Chceme změnit jejich smýšlení. Děláme to, abychom je změnili. Ale ony samy se považují za nadřazené nad ostatními. Kdyby tady nebyla policie, lidé by je zabili,“ vysvětluje vyšetřovatelka v ženské sekci tábora Ain Issa Lamia Rašídová.
Že ženy džihádistů čelí nenávisti v táboře, potvrzuje i místní kadeřnice Aida. „Lidé je tady nesnáší, dívají se na ně jako na IS. V Rakce se k nám chovaly povýšeně. Nenávidíme, že tu musíme žít s nimi společně.“
Mnohé manželky džihádistů pracovaly v chalífátu pod tajnou policií Chansa – sledovaly ostatní ženy, mučily je a bily je. „Chovám se slušně ke všem. Oni také, ale jakmile zjistí, že jsem z Islámského státu, chovají se ke mně moc špatně,“ stěžuje si manželka bojovníka IS z Tuniska Chadídža, která se chce vrátit domů.
Manželky islamistů ani neposílají své děti do místní školy. „Jejich matky pro ně chtějí šaría školu. Nemůžeme je nutit. Jejich mysl je stále mysl IS,“ dodává Rašídová. Děti islamistů také čelí v táboře každodenní nenávisti a šikaně. Například sestry z Turecka se potkaly s odporem, jakmile opustily stan. „Stůjte, vy jste IS, sem nechoďte,“ křičí na ně chlapci v uličce v kempu.
Islámský stát byl nejbohatší teroristickou organizací na světě a v dobách své slávy vydělával miliardy dolarů ročně. Zejména prodejem ropy. Bojovníci IS opustili s rodinami své domovské země a odstěhovali se za lepším. Islámský stát dokázal zajistit minimálně základní potřeby a ženy džihádistů v něm rozhodně nouzí netrpěly. „Žila jsem v Rakce. Měla jsem iPhone a všechno od Luise Vuitona,“ vzpomíná manželka bojovníka IS Fatima.
„Přijeli jsme sem před třemi lety. Na internetu ukazovali, jak je tu všechno krásné, překrásná města, kde žijí samí muslimové. Říkali – přijeďte, podívejte se, jestli se vám tu bude líbit. Všichni muslimové se sem chystají. My jsme s mužem hodně cestovali, i po Evropě. Tak jsme si řekli, podíváme se, jak je ta země krásná…,“ vypráví manželka bojovníka IS z Dagestánu Zama.
Manželky bojovníků IS mohou být nebezpečné a pokračovat v džihádu
Příběhy některých manželek džihádistů vyvolávají až soucit. Odborníci ovšem upozorňují, že po smrti svých manželů jsou to právě ženy, které by mohly převzít otěže boje za džihád. „Ženy džihádistů jsou často vybízeny k tomu, aby se vrátily do svých původních zemí a aby tam vychovaly novou generaci. Jinými slovy tentokrát to nevyšlo, ale jednou se chalífát podaří nastolit,“ říká arabista z Orientálního ústavu Akademie věd ČR Bronislav Ostřanský a jedním dechem dodává, že „by neměly být házeny do jednoho pytle“. „Určitě mezi nimi jsou takové, které skutečně by chtěly začít nový život,“ doplňuje Ostřanský.
Velkou skupinu mezi manželkami bojovníků tvoří ženy mluvící rusky, hlavně z Kavkazu. Právě kavkazští bojovníci patřili k nejtvrdšímu jádru Islámského státu. Jejich manželky nyní usilují o návrat domů a ruská letadla už je začala odvážet. Před měsícem v táboře Ain Issa byli zástupci ruské vlády a některé rodiny už odvezli. „Pro nás to není problém. Teď s nimi budou mít problém oni,“ dodává Rašídová.
Politolog z katedry bezpečnostních studií FSV UK Emil Aslan podotýká, že muži z Kavkazu dostali možnost vycestovat, i když ruské úřady věděly, kam jedou. Dodává, že výsledkem bylo uklidnění situace na středním Kavkaze a Rusku, kde se během zhruba posledních dvou let dramaticky snížil počet teroristických útoků.
Podle Emila Aslana to bylo v danou chvíli vlastně chytré řešení. „Muži, kteří jeli třeba do Sýrie nebo do Iráku, ze severního Kavkazu Dagestánu, Čečenska, Ruska a tak dále, tak mnozí z nich nepřežili první nebo druhý boj a padli tam,“ říká politolog z katedry bezpečnostních studií FSV UK Emil Aslan.
Aslan dodává, že existují stovky těch, kteří přežili a chtějí se vrátit zpátky do své historické vlasti. Podle něj má čečenský prezident Ramzan Kadyrov osobní zájem na návratu manželek džihádistů. „Chce je získat zpátky pro Čečensko a ještě posílí svůj obraz správného a starostlivého Čečence. Ale já si nemyslím, že by mu na tom až tak záleželo, protože některé Čečenky v samotném Čečensku strašně špatně končí,“ upozorňuje Aslan.
Mnohé ženy po návratu do Čečenska nečekají světlé zítřky. „Když se ví, že jsou příbuzné buď domnělých, nebo skutečných džihádistů, tak jsou často popravovány. Velmi často mizí a pak se někde najdou jejich těla. Často bývají znásilňovány. O tom se málo mluví, ale děje se to,“ vysvětluje Alan.
Návrat manželek bojovníků Islámského státu řeší i některé západoevropské státy. „V tomto ohledu mají jasno třeba Belgie, Nizozemsko, Francie, kde samotná příslušnost nebo pobyt na území takzvaného Islámského státu stačí k tomu, aby skončily ve vězení,“ vysvětluje arabista z Orientálního ústavu Akademie věd ČR Bronislav Ostřanský.